Izaiášovo proroctví

Izaiášovo proroctví

1. Ráz

Je to jedna ze čtyř rozsahem největších sbírek prorockých řečí SZ, pocházejících jednak od I., jednak od neznámých proroků v době předexilní i poexilní. Zatím co v knize Jeremiášově a Ezechielově je většina proroctví vázána nadpisy na postavu proroka a určitou situaci, jsou v knize I. z největší části proroctví bez tohoto zapojení. V tom se podobá spíše knize Dvanácti proroků a je jako ona sbírkou výroků různých proroků z různých dob, soustředěných kolem proroctví I., proroka z 8. stol. př. Kr. Není úplné jistoty, jakým způsobem tato kniha vyrostla. V každém případě je nutno si uvědomit, že ve starověku se dívali na otázku autorství jinak než my dnes. Jména prorokova není užito jako podpisu, nýbrž nadpisu, t. zn. k vyjádření duchovní náplně celé knihy. Proto pod tímto jménem se dochovala slova i různých dalších, nám neznámých mužů Božích. Nešlo přece o člověka a jeho myšlenky, nýbrž o Hospodina a jeho vůli. Koho si vyvolil za mluvčího, je celkem vedlejší, hlavní je, že za řečeným stojí On sám. K nejstarším jádrům knihy náležejí patrně kap. 6-8, kde je nejvíc zmínek o osobním životě I. Menší sbírky proroctví, o jejichž autorech se odborníci rozcházejí, tvoří kap. 1-12 a 28-32. Kap. 13-23 jsou souhrnem proroctví proti cizím národům a duchovním veličinám. Apokalyptický oddíl [kap. 24-27] se považuje za nejmladší z celé knihy I., z pozdní již doby poexilní. Kap. 33 je prorockou liturgií. Kap. 34-36 se obsahem podobají kap. 40 a násl. Dnešní kniha I. se skládá ze dvou podstatně odlišných částí: kap. 1-39; 40-66. Ráz prvního dílu [1–39] ukazuje, že jde o větší nebo menší sbírky, jež byly později sebrány v jeden svazek. Už ta okolnost, že se nemluví v 1. kap. o povolání prorokově, nýbrž až v kap. 6., je příznačná. Není to tedy seřazení chronologické. Kap. 36-39 opakují látku z 2Kr. 18-20 a jsou doplněny o Ezechiášův žalm [kap. 38,9-20]. Druhá část 40-66 byla snad kdysi podle nedokazatelných domněnek připisována Jeremiášovi, ale tvoří součást knihy I., takže i tato proroctví byla přičítána I. Dnes se považuje za jisté, že tyto kapitoly byly napsány až v zajetí babylonském, jak to ostatně viděl už židovský učenec Ibn Ezra v 11. stol. a reformátor Kalvin v 16. stol. Neboť i Kyros je jmenován jménem [r. 549 př. Kr. dobyl Médie, 539 Babylona]. Iz 41,25 prorokuje pád Babylona, což ukazuje na situaci odvedenců mezi 549-538. Neznámý její autor se označuje jménem „Druhý Izaiáš“. Je také rozdíl, arci ne podstatný, mezi 40-55 a 56-66, takže mnozí v kap. 56-66 vidí třetí jednotku proroctví t. zv. Třetího Izaiáše, zatím co jiní považují tyto kapitoly za dodatky z různých dob. Většina knihy I. je napsána v hebr. verších.

2. Obsah [podle prof. Beera]

Beerův přehled obsahu knihy Izaiášovy:

V roce 1947 byl nalezen v jeskyni u Ain Fašchy při severovýchodním břehu Mrtvého moře m. j. hebrejský rukopis knihy Izaiášovy, pocházející patrně z 2. stol. př. Kr. Je to svitek, psaný čtvercovým písmem na kůži, dlouhý přes 7 m, a obsahuje v 54 sloupcích celý text knihy Izaiášovy. Ve srovnání s t. zv. textem masoretským dnes užívaným, jenž pochází z doby asi o tisíc let mladší, jeví tento starý text mnoho rozdílů pravopisných a značný počet mluvnických, ale málo takových, které by měly vliv na obsah. Poskytuje obraz textu rozšířeného mezi lidem a je nejvýmluvnějším svědectvím pro věrnost biblického podání! Nesporně patří tento nález k nejvýznamnějším v oboru SZ dosud učiněným.