Immanuel

Immanuel [Iz 7,14; 8,8; Mt 1,23 má Emmanuel z řeckého překladu SZ = „Bůh s námi“], jméno podivuhodného dítěte, jehož narození prorokoval Izaiáš kolem r. 735 př. Kr. Mnozí odborníci uvádějí toto proroctví v souvislost s historickými událostmi. Tenkrát totiž králové syrský a efraimský se spojili proti králi judskému Achasovi, aby jej sesadili a tak donutili Judstvo ke společné vzpouře proti Assyrii. Lid Izraelský byl přestrašen [Iz 7,2] a úkolem Izaiášovým prý bylo vlíti novou důvěru v Hospodina [Iz 7,9]. Achas však chtěl zavolati přímo Assyrii na pomoc. Když pak Izaiáš nabídl znamení od Boha, Achas odmítl pod záminkou zbožnosti [nepokoušet Hospodina], jen aby nemusel poslechnouti rady Izaiášovy. Izaiáš přesto zaslibuje znamení – narození syna [7,15], který, „až by uměl zavrci zlé a vyvoliti dobré“, bude svědkem vyvrácení Sýrie i Efraima [7,16], po případě porážky Rezina a Pekacha. Rychlé dospívání dítěte bylo prý obrazem pokračujícího Božího soudu.

Avšak i Achas a jeho říše za trest, že nechtěl věřiti Hospodinu, mluvícímu skrze Izaiáše, stanou se kořistí Assyrie [7,17].

Koho mínil Izaiáš tímto dítětem a jeho matkou? Především je nutno zdůrazniti, že hebr. slovo há-almá neznamená jen pannu. [Tu uvádí výslovně až Septuaginta a podle ní NZ; „aj, panna počne“, 7,14], nýbrž vůbec mladou dívku, schopnou sňatku. Určitý člen v hebrejštině naznačuje, že prorok měl na mysli určitou matku. Odborníci, ve snaze o historickou konkretisaci, svými výklady slova Písma spíše zatemnili, než objasnili. Na př. někteří se domnívají, že mladou ženou myslil prorok a) ženu Achasovu nebo svou vlastní ženu [8,3]. Pak je ovšem nevysvětlitelné, proč o ní nemluví přímo. Nadto r. 735 byl Ezechiáš, syn Achasův, už na světě; b) nějakou mladou ženu, která přese všechna zlá znamení dovede určiti pro své dítě, jež se má naroditi, jméno „Bůh je s námi“, aby dokázala víru v Boží ochranu. Pak ovšem nelze vysvětliti podivuhodná jména 9,1-7; 11, 1-9; c) matku Mesiášovu z rodu Davidova. Jistě už v době Izaiášově kojil se lid izraelský nadějí na příchod Mesiáše [sr. 2S 7,12-16], což je podporováno proroctvím současníka Izaiášova Micheáše [5,3. Zde se snad myslí na Sion, pravou církev Boží, z níž se narodí Mesiáš sr. Mi 4,9n]. Vtom případě by „máslo a med“ [Iz 7,15] znamenaly božskou stravu. V každém případě však jde o zrození Mesiáše. „Znamení“ vyzývalo k naprosté víře, ale nenutilo k víře [sr. Ex 3,12]. Izaiáš líčí obšírně Immanuele a způsob jeho vlády. Ti, kteří nedovedou odlišovati Boží čas od lidského a chtějí mít splnění všech zaslíbení Božích už na této zemi a k tomu bezprostředně, domnívali se už tehdy a mnozí i dnes, že proroctví Izaiášovo se částečně začalo naplňovat už v době Achasově. R. 732 padl Damašek do moci Assyrie. Padlo i Samaří a Judea se stala poplatníkem cizího státu [sr. 2Kr 15,29n; 16,9; 2Pa 28,20n].

Není divu, že Nový Zákon viděl v tomto Izaiášově slově proroctví o Ježíši Kristu [Mt 1,23], který byl zárukou Boží přítomnosti a naplněním Iz 11,2 a 9,6.