Izák

Izák [= On (Bůh?) se směje nebo smíšek, Gn 17,19], syn Abrahamův, kterého porodila Sára v Gerar, když Abrahamovi bylo 100 let. Byl nevlastním bratrem Izmaelovým a manželem Rebeky, dědicem zaslíbení, daných Abrahamovi [Gn 17,19-21]. Přesto, že ve SZ máme patrně několik vrstev vypravování o životě I., jak se uchovala při různých svatyních [jednu vrstvu tvoří domněle Gn 18,9-15; 21,1-7; 24; 25,5.11; 26 a 27; druhou snad 22, 1-14; 27,11.17.20-22; třetí 25,19n.26; 27,46-28,9; 35,27-29], přece jen lze sestavit přibližný průběh vnějšího života I-ova. Na znamení smlouvy s Bohem byl obřezán [Gn 21,4]. Když povyrostl, stal se nástrojem zkoušky Abrahamovy víry. Měl být obětován [Gn 22,1-14; 26,5; sr. Žd 11,17n. *Humno Aravnovo] jako důkaz věrnosti a oddanosti Abrahamovy. Když mu bylo 36 let, zemřela jeho matka Sára. Abraham poslal svého nejvěrnějšího služebníka, aby přivedl nevěstu z domu praotců v Mesopotamii. Byla to Rebeka, dcera Abrahamova bratrance Lábana [Gn 24]. Avšak teprve po dvacetiletém manželství se mu narodili dva synové, Ezau a Jákob. Pro hlad musel se usaditi v krajině filištínských kmenů v Gerar [Gn 26,1n]. Zde vydával Rebeku za svou sestru, což ovšem bylo včas odhaleno. Nevíme, je-li to dubleta vypravování o *Abrahamovi anebo úmyslná ukázka, jak hřích otcův přechází na syna. Pětasedmdesátiletý pochoval Abrahama v jeskyni Machpelah. V Gerar nabyl značného jmění přes počáteční nesnáze s Filištínskými o studně [Gn 26,20nn]. Snad se v této době odstěhoval do Bersabé, kde uzavřel smlouvu s šejkem Abimelechem. Stáří I-ovo bylo zkaleno neshodou mezi jeho syny. Jákob musel uprchnouti do Pádan v Sýrii ke svému strýci. I. však se dočkal jeho návratu a smíření s bratrem [Gn 35,27]. Dožil se 180 let [Gn 35,28] a pohřben byl rovněž v jeskyni Machpelah. Zajímavá je poznámka Gn 31,42.53, kde se mluví o Bohu Izákovu jako o „strachu Izákovu“, jiní to vykládají jako „Příbuzný Izákův“; Jde tu o Boha otců, který svým mnohotvárným dílčím zjevením ukazoval svou neobsažitelnost a připravoval si svoje vyvolené pro plné zjevení v plnosti času [sr. Žd 1,1].

I v NZ máme několik zmínek o I. [Ř 9,7.10; Ga 4,28; Žd 11,17n; Jk 2,21] jako typu trpělivé lásky, víry a poslušnosti.