Ezau

Ezau, [Gn 25,25], zvaný též *Edom [ryšavý] nebo Seír [= chlupatý], starší bratr Jakobův, syn Izáka a Rebeky, lovec, odvážlivé, smělé povahy, beduin, syn pouště, žijící z ruky do úst, myslící jen na nejbližší okamžik, nestarající se o budoucnost [Gn 25,21-34; Žd 12,16n]. Je náchylný k násilí, a proto je obáván od pokojnějších sousedů; je však zároveň velkomyslný, schopný odpuštění [Gn 33,4]. Otec ho měl rád pro jeho mužné vlastnosti. Oženil se ve svých 40 letech, pojav přes odpor rodičů ženy kananejské, a to Judit, dceru Béry Hetejského, a Bazematu, dceru Elona Hetejského, které kormoutily Izáka a Rebeku [Gn 26,34.35]. Potom, aby poněkud udobřil své rodiče, pojal ještě Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova [Gn 28,8-9], a tak se spříznil s Izmaelskými, bydlícími v údolí Arabah. E. sám se usadil na hoře Seir a proto také slově Seir [Nu 24,18] neboli Edom [Gn 36,8.19]. K jeho hodnocení po stránce duchovní sr. *Edom. Jest pokládán za praotce Edomců na hoře Seir [Gn 36,7n] a v krajině praobyvatelů Horejských, jejichž rodokmen se uvádí v Gn 36,20-29. Sr. Dt 2,4.12.22; Abd 1,6.8.9.19.21.

V NZ užívá Pavel v Ř 9,13 [Sr. Gn 25,23; Mal 1,2n] vypravování o zavržení Ezauově jako dokladu pro tvrzení, že Boží vyvolení nezávisí na důstojnosti rodu ani na zásluhách. E. byl totiž stejně jako Jakob syn Abrahamův, a přece nebyl vyvolen. Byl zavržen ještě dřív, než učinil co dobrého nebo zlého [Ř 9,11].

Žd 11,20 se tvrdí, že Izák, veden byv „vírou o budoucích věcech“, dal nejprve požehnání Jakobovi a pak teprve E. Židovský běžný názor, doložený mimobiblickými knihami, byl ten, že Bůh sám, který předvídal smilství a ohyzdnost E. [Žd 12,16], nevědomého Izáka ponoukl k tomu, aby požehnal Jakobovi. Teprve později prý nahlédl u víře oprávněnost Božího jednání.