Rodokmen

Rodokmen. *Rod. Téměř u všech starověkých kulturních národů se setkáváme se seznamy praotců, jež svědčí o probouzejícím se smyslu pro dějiny. Egypťané, Babyloňané a Arabové pečlivě zaznamenávali jednotlivé články svého původu. Římané a Řekové se snažili chybějící články rodokmenů nahradit mythologickými vypravováními. Bible udává nejen r. Izraelců, nýbrž i různých národů. Téměř všecky tehdy známé lidské rasy odvozuje duchaplnými r-y z jednoho pračlověka, Adama, aby, jak zdůrazňuje talmud [Sanhedrin 38], nikdo se pyšně nad druhé nepovyšoval a spravedliví nemohli říkati „my jsme syny spravedlivého“, ani nešlechetníci „my jsme potomky nešlechetníků“. První rodokmenný seznam v bibli se vztahuje na potomky od Adama do Noema, a to ve dvou versích: Gn 4,17nn mluví o sedmi generacích; Gn 5,1-32 o desíti generacích. Druhý r. je t. zv. r. národů v Gn 10,1-31, kteří jsou odvozováni od synů Noemových, Sema, Chama a Jáfeta. Třetí je doplňkem Gn 10,20-32 a vypočítává deset generací Semových až po Abrahama [Gn 11,10-26]. Čtvrtý je pokračováním r-u Semova z linie Náchorovy až k Rebece [Gn 22,20-23]. Pátý obsahuje výpočet synů Abrahamových z Cetury a tím i národů, odvozujících svůj původ také od Abrahama [Gn 25,1-7]. Šestý vyjmenovává potomky Abrahamovy přes Izmaele [Gn 25,12-18]; sedmý potomky syna Izákova Ezaua-Edoma [Gn 36,1-43]; osmý potomky Jákoba-Izraele [Gn 35,23-27; 46,8-28]. Devátý vysvětluje původ Mojžíšův a Aronův výpočtem potomků Rubenových, Simeonových a Léviových [Ex 6,14-27]. Desátý je prvním celkovým r-em Izraelců s vyloučením levitů [Nu 1,5-47]. Jedenáctý je výpočtem s hlediska vojenského [Nu 2,1-33]. Dvanáctý je r-em Lévi a Aronovců ve vztahu k službě chrámové a kněžské [Nu 3,1-39]. Třináctý je výpočet Izraelců [mimo potomky Lévi] ve vztahu k přídělům země v Palestině [Nu 26,1-53]. A konečně čtrnáctý je r. levitů [Nu 26,53-63]. Na tyto „úřední“ r-y se směl odvolávat každý Izraelec, cítil-li se ohrožen ve svých právech na příděl půdy [Nu 27,1-7; 36,1-13; Joz 17,3nn]. U vynikajících jednotlivců se udával částečně i jejich r. [Ex 35,30.34]. Zvláště knihy Paralipomenon si libují v r-ech už všelijak doplněných a upravených [1Pa 1-9]. Měly velký význam při obnovení státního a náboženského života po návratu ze zajetí babylonského, když se země musela znovu rozdělovat a když levité a kněží museli vykázat svůj původ, aby se mohli ujmout posvátných služeb i výsad. Také v knize Ezdrášově a Nehemiášově máme trojí seznam navrácených exulantů [Ezd 8,1-14; Neh 12,1-26; Neh 11] a trojí r-y [Ezd 2,1nn; 10,18-44; 7,1-5]. Knihy Paralipomenon a Ezdráš-Nehemiáš byly dokonce nazývány „Svitky rodokmenných seznamů“ nebo prostě „Kniha r-ů“. Těmito r-y se řídilo dědické právo, příděl půdy, oprávnění k chrámové službě [Ezd 2,61n; Neh 7,64], poměry manželské a výkupné právo prodané půdy nebo prodaných domů. Nešlo tu o kastovnictví. Ovšem, že po návratu ze zajetí bylo těžko prokázat vždy dostatečně dosti dlouhý a nepřerušený r., takže byl nakonec vyžadován pouze pro kněze. Mišna mluví o zvláštním úřadu ke zhotovení r-ů, který zasedal v jedné ze síní jerusalemského chrámu. Herodes I. však prý dal zničit všecky r-y, jež byly uloženy v chrámě, aby zakryl svůj nízký původ a zlomil rodovou pýchu některých Izraelců, zvláště velekněží, kteří se chlubili r-y, zahrnujícími dobu prý až 2000 let. Od té doby se udržovaly jen r-y v podobě komentářů ke knihám Paralipomenon, v nichž r-y Davidovců zaujímaly vynikající místo. Vždyť právě z rodu Davidova byl očekáván Mesiáš! *Rodokmen Ježíšův.

Při studiu SZ r-ů nutno míti na paměti, že se často podstatně liší od našeho pojetí genealogie. Izraelec dával někdy přednost schematické souměrnosti před výčtem všech potomků jednotlivých článků rodokmenových. Mnozí jsou vynecháni, aby bylo dosaženo určitého čísla. Tak od Adama do Noema je vypočteno 10 generací, od Sema do Abrahama rovněž 10; Noe měl 70 synů, rovněž Jákobův dům měl 70 duší [Gn 46,27]. Většinou nutno chápat genealogii jako výpočet nikoli jednotlivců [Gn 10,8-10], nýbrž kmenů; syn může označovat obyvatelstvo určitého území, kmen nebo národ [Gn 10,2-22] nebo i město [Gn 10,15; 25,2-4; 1Pa 2,50-55. *Syn]. Výraz „zploditi“, „poroditi někomu“ pak nutno často chápat v širším slova smyslu: „býti původcem“, praotcem, zakladatelem. R-y sloužily také k uchování vypravování o důležitějších představitelích rodu. To, co pro nás jsou letopočty v přehledu dějin, byla pro Izraelce jména jednotlivých článků v r-u.