Rod

Rod. Izraelská společnost se skládala z rodin [bait = dům]; rodiny téhož otcovského původu tvořily rod [bét 'áb, Neh 7,61]; několik rodů dohromady tvořilo čeleď [mišpáchá], z čeledí, odvozujících svůj původ od téhož praotce, vznikl kmen [matté, šébet]. Kral. však překládají slovem r. ještě několik hebr. výrazů, z nichž každý má zvláštní obsahové zabarvení. Tak mólédet, odvozené z hebr. jálad = poroditi, zploditi, znamená potomstvo, příbuzenstvo [sr. Gn 12,1; 24,4], rodinné poměry [Gn 43,7]. Hebr. 'élef [= tisíc, ale také vrh, plod Dt 7,13; 28,4] překládají Kral. v Sd 6,15 rod. Hebr. chaj [= život; stan, v němž vznikl život; pokolení, kmen] je přeloženo r. v 1S 18,18. Ale i mišpáchá, překládané obvykle čeleď, je u Jb 31,34 tlumočeno výrazem r. Chtěl-li Izraelec vyjádřit místní původ, užil výrazu na'ar [= hoch] a přidal zemi původu: 1S 30,13 doslova „chlapec jsem z Egypta“. České „býti rodem ze Siona“ je hebr. vyjádřeno „narozen na Sioně“ [Ž 87,5]. Hebr. dór [= *pokolení, *rodina] znamená generaci, mající téhož společného předka a tytéž charakteristické vlastnosti nebo prožívající tutéž dobu [Gn 17,7.9.12; Ex 12,14.17; Lv 3,17; 6,18; ve smyslu současníci Iz 53,8]. Tato generace trvá tak dlouho, jak dlouho žije její poslední člen [Ex 1,6 sr. Nu 32,13; Sd 2,10; Kaz 1,4]. Hebr. tólédót [odvozeno od slovesa jálad = zploditi; tedy „zplození“] užívá hebrejština tam, kde chce vyjádřit, co se stalo z působnosti toho neb onoho, tedy kde jde o jakési dějiny. Gn 2,4 mluví o rodech nebe i země, t. j. podává výčet toho, co se stalo se stvořeným světem a na tomto světě. „Kniha rodů Adamových“ [Gn 5,1] je líčením toho, co se stalo se stvořeným člověkem [sr. Gn 10,1; 11,10.27; 25,12.19n; 36,1nn]. Kral. proto někdy hebr. tólédót překládají případně výrazem „příběhové“ [Gn 6,9; 37,2; Nu 3,1]. Tyto příběhy mohly být nakonec vyjádřeny nejstručnějším způsobem tak, že byla prostě vypočítána jména, kolem nichž a s nimiž se zběhly určité události [Gn 36,9n; Rt 4,18; 1Pa 1,29nn], takže vzniklo něco podobného *rodokmenu. Ale hebr. rodokmen se nenazývá tólédót, nýbrž séfer ha-jachas = kniha rodu [Neh 7,5]. Určitý tvar slovesa jáchas znamená: dát se zanésti do rodového seznamu [sr. 2Pa 12,15; Ezd 2,62; Neh 7,64].

V NZ je tak přeloženo několik řeckých výrazů. Genea ve smyslu generace, období, údobí [Mt 1,17; hebr. dór; Sk 8,33 sr. Iz 53,8]. Genos [= pokolení, příbuzenstvo, „rodina“, sr. Sk 17,28], lid [1Pt 2,9, sr. Iz 43,20n]. Podle Zj 22,16 představuje Kristus celý r. Davidův a je jeho vyvrcholením a splněním všeho toho, co Bůh tímto r-em obmýšlel. Syngeneia = příbuzenstvo [L 1,61]. Genesis [= narození Mt 1,18; L 1,14] může být také překladem hebr. tólédót [Mt 1,1 *Rodokmen]. Řecké genealogia, jež se vůbec nevyskytuje v LXX, znamená rodopis, rodokmen. *Melchisedech byl knězem Boha nejvyššího, ačkoliv se nemohl vykázat kněžským rodokmenem [Žd 7,3.6; sr. Ezd 2,61-63], a tak se stal obrazem velekněžství Ježíše Krista. Je těžko přesně určit, co je míněno „vypravováním, vyčítáním r-ů“ [1Tm 1,4; Tt 3,9, řecky genealogia]. Nejspíše jde o Židy [nikoli judaisty, t. j. křesťany židovského původu], kteří propagovali gnostické nauky, smíšené s živým zájmem o rodokmeny, zvláště SZ, které rozšiřovali vsuvkami [na způsob apokryfické a apokalyptické literatury], takže vznikly „básně [mythy] a vypravování rů“. Někteří vykladači mají za to, že šlo o vypočítávání postupné řady éonů [světových údobí], ale není doloženo, že by gnostikové tyto řady nazývali genealogiemi.