Genesis

Genesis, jméno první knihy Mojžíšovy, podle Septuaginty [řeckého překladu SZ], kde tato kniha má název Genesis kosmú [počátek světa]. Vhodnější je mysliti na počátky vyvoleného lidu Božího, neboť kniha obsahuje nejen přehled Božího dění stvořitelského, nýbrž především spasitelského, jak se projevuje už stvořením člověka a jeho dalším vedením až k oddělení *Abrahama a jeho potomků, vyvoleného lidu.

Proto bývá nesprávně chápána jako historický úvod k t. zv. „historickým“ knihám St. Zákona vůbec. Ve skutečnosti chápalo židovstvo pět knih Mojžíšových jako Zákon a knihy Joz až 2Kr řadilo mezi Proroky jako jejich přední část, ukazujíc tím i nám správnou cestu k výkladu, totiž že tu nemáme před sebou dílo historické, nýbrž po výtce náboženské!

1. Obsah

2. Účel knihy

Účelem první knihy Mojžíšovy není historické zpravodajství. Spíše má vyzvednouti základní myšlenku Božího zjevení: Bůh stojí na počátku všeho; je Stvořitelem nebe a země, a tudíž mezi ním a světem není poměr příčiny a účinku, nýbrž svrchovaného Pána stvoření [proti všem odrůdám pantheismu, který dává Bohu splývat se světem a světu vyvíjet se z Boha]. Tento Bůh měl od počátku se světem svůj určitý spasitelný plán. Sem spadá i samo stvoření světa a zvláště pak stvoření člověka. Ani lidským hříchem není tento plán zmařen. Uskutečňuje se oddělením a vyvolením lidu izraelského za nositele pravého zjevení. Patriarchové vystupují jako praotcové kmenů a národa, zakladatelé svatyň, typy charakterů, vzory ctnosti a zbožnosti. Do samého ráje je položeno ustanovení soboty a zřízení manželství jako nejstarší zřízení náboženské a mravní. I když některé názory o Bohu jsou hodně antropomorfní, přece jen za vším stojí víra v Boha, svrchovaného Pána nebes i země.

Kniha byla právem nazvána knihou „počátků“: počátku stvoření, počátku lidstva, počátku soboty, manželství, hříchu a smrti, počátku vyvoleného lidu a počátku Božích zaslíbení. Je to kniha kristovských typů [Adam – Ř 5,14; Melchisedech – Žd 5,6.10; 6,20; 7,1-3; Izák – Žd 1,2; J 1,29; 10,17-18; Josef; Abel – Žd 11,4.12.24 a j.].

3. Vznik knihy

Vznik knihy byl novější theologií vykládán jako zpracování několika pramenů. První, kdo takto vykládal vznik 1. Mojž., byl francouzský lékař Jean Astruc, který si všiml dvou hebrejských označení pro Boha [Jahve a Elohim], užívaných v Genesi, a domníval se, že obě jména ukazují na dva různé prameny. Theorii tuto propracoval zvl. prof. Wellhausen, který v Genesi našel nejméně tři prameny: Jahvistický [judský], Elohistický [efraimský] a kněžský. Dnes se tato theorie všeobecně opouští a zdůrazňuje se skutečnost, že knihy szní vznikly jako příručky pro potřebu bohoslužebnou při jednotlivých hlavních svatyních [obšírnější výklad viz u Biče III, 175nn]. *Pentateuch.