Mysliti

Mysliti. Tento výraz, jenž ve stč. znamenal také zamýšleti, je překladem aspoň čtyř hebr. výrazů a několika opisů [na př. „býti se srdcem“ = mysliti 1Kr 8,18; „mluviti v srdci“ = mysliti Gn 17,17; 2S 21,16; Jb 32,7]. Kral. jednotlivé hebr. výrazy překládají různě. To nám poněkud pomůže obsahově rozlišiti místa, v nichž Kral. užívají pojmu m. Hebr. dámá, jež překládají Kral. m. [Sd 20,5; Est 4,13; Iz 10,7; 14,24], znamená původně srovnávati, připodobniti [Iz 40,18]. Jinde je Kral. překládají umíniti si [Nu 33,56], ukládati o někoho [2S 21,5], rozjímati [Ž 48,10]. U Iz 10,7 [Kral. : m.] jde spíš o české zamýšleti, jak je patrno ze souvislosti: „Srdce jeho jest hubiti a pleniti národy.“ – Hebr. zámam [původní smysl: domnívati se], jež Kral. překládají m. [Ž 17,3; 37,12; Př 30,32; Za 8,14n], tlumočí jinde uložiti, t. j. rozhodnouti si [Za 1,6], umíniti si něco dělat [Gn 11,6 sr. Dt 19,19], tedy plánovat [sr. Ž 37,12]. Žalmista se chrání vyslovit to, co má v mysli, varuje před neužitečnými slovy [Ž 17,3], ale u Hospodina m. znamená současně čin [Jr 51,12; Pl 2,17 sr. Jr 4,28]. Př 30,32 klade myšlení, t. j. uvážení, proti bláznění, t. j. mluvení a konání něčeho bez uvážení. Hebr. pálal znamená domnívati se [Gn 48,11], souditi [1S 2,25], vykonati pomstu [Ž 106,30], přisouditi [Ez 16,52]. Hebr. chášab [m. Jb 6,26; Ž 140,3; Př 24,8; Jr 18,8; 29,11; Mi 2,3; Na 1,9.11; Mal 3,16] překládají Kral. také míti za to [Gn 38,15], domnívati se [1S 1,13], pokládati [Jb 13,24], přepočítati [Ž 32,2; Gn 15,6], vážiti si [Iz 13,17; 38,8; 53,3], pečovati [Ž 40,18], smysliti, t. j. vymýšleti [Ex 31,4; 35,32; Am 6,5], obrátiti na někoho [pohromu Jr 18,11], t. j. obmýšleti [Ž 52,4]. Všecky tyto výrazy ukazují, že nejde o theoretické, abstraktní myšlení podle logických pravidel bez osobního zájmu, nýbrž o myšlení, v němž je zahrnuta celá osobnost i po stránce citové a volní. Zvl. hebr. chášab může označovat rozhodnutí Boží [Jr 18,8.11; 29,11; Mi 2,3], jeho úsudek o činech a víře člověka [sr. Gn 15,6, kde chášab je překládáno počítati za…], jeho spasitelný plán.

NZ užívá hlavně dvou sloves, jež Kral. překládají mezi jiným také m.: dialogizomai a logizomai. První může znamenat jednak totéž co přemýšleti, uvažovati, rozjímati [v srdci, u sebe: Mk 2,6.8; L 1,29; 3,15; 5,22; 12,17], jednak dohovořovati se mezi sebou, společně přemýšleti, společně rozjímati, dohadovati se mezi sebou [Mt 16,7n; 21,25; Mk 8,16n; 9,33; 11,31 sr. L 20,14; Mk 12,7; L 5,21]. Evangelista neopomíjí připomenout, že Ježíš dovede odhalit i nejskrytější myšlenky člověka [L 5,22 sr. J 2,25]. Druhý výraz je většinou překladem hebr. chášab, t. j. zdůrazňuje v aktu myšlení city a vůli. V Ř 2,15 se dovolává Pavel mravního zákona, napsaného na srdcích pohanů, jenž je dosvědčován jednak svědomím, jednak myšlením, t. j. vzájemným obviňováním nebo obhajováním pohanů mezi sebou. Toto myšlení je závislé na mravním zákonu, vepsaném v srdcích. Pavel ovšem ví, že všecko myšlení člověka po jeho pádu je zvrácené a scestné a že musí být podrobeno poddanosti Kristu. V tom vidí také část svého apoštolského úkolu [2K 10,4-5, kde Žilka překládá: „Boříme rozumové úvahy… všechny myšlenky činíme zajatci, aby se daly v poslušnost Kristu“]. Z tohoto kristocentrického, ke kříži zahleděného stanoviska vyzývá Pavel své čtenáře k novému druhu myšlení, k úsudkům víry [1K 4,1; 2K 10,7.11; míti za to: Ř 3,28; 6,11; 8,18; F 3,13; 4,8]. Norma tohoto myšlení je ve skutečnosti, vyjádřené slovy: Ježíš Kristus; tato skutečnost je závazná a nutí k činům. Všecko své myšlení, usuzování, plánování podrobuje Pavel této skutečnosti. Vyznává, že teď, kdy opustil dětské myšlení [1K 13,11], „nestačí vymysliti něco jako ze sebe“ [Žilka: 2K 3,5], nýbrž všecky své plány a závěry činí z poslušnosti k Bohu, jenž ho nutí k jednání a dává sílu k uskutečnění vůle Boží. *Počítati.