Heslo
Básně
Básně [řecky: mythy] falešných učitelů [1Tm 1,4; 4,7; Tt 1,14; 2Pt 1,16] nejsou veršovaná skládání, jak jim rozumíme dnes, nýbrž bájeslovné představy o počinech a zápasech božstev zejména při vzniku a budoucím konci světa. Byly to tedy pohanské báje, které byly odmítnuty a překonány SZ, ale vnikaly znovu do židovství a později i do křesťanství a někdy používaly i obrazného [alegorického] výkladu SZ a příběhů Ježíšových [evangelií]. Proto Žilka správně překládá: báje. Byly to počátky gnostického učení, jež mluvilo o bytostech stupňovitě vznikajících z Boha a prostředkujících jeho styk se světem. Mělo hojně prvků židovských a orientálních a vedlo na jedné straně k naprostému odmítání přirozeného života [asketismu, 1Tm 4,3], na druhé straně k podkopávání mravnosti [Tt 1,14-16]. Na gnosticismus snad ukazují zmínky o „vypravování rodů“ [eonů] v 1Tm 1,4, což bylo charakteristickou známkou gnostického učení. Novější bádání nemyslí zde na plnou gnosi, nýbrž na gnostisující a alegorisující výklad SZ historie. „Básně“ falešných učitelů jsou tedy výplody mythisující fantasie [2Tm 4,4].