Heslo
Odděliti
Odděliti [se], v původním smyslu: stanoviti hranice, meze, odloučiti navzájem [Gn 1,4.7; 13,9.11.14; Ex 8,22; Lv 20,24; Joz 18,20; 2Pa 33,8; Ezd 10,11; Jr 15,19; Mt 13,49; 25,32; 2K 6,17 a j.], zvláště ve smyslu kultickém o tom, kdo anebo co je určeno výhradně ke službě Boží nebo jinak pro Boha [Ex 13,12; Nu 8,14; Dt 10,8]. Jde-li o činnost Boží, lze mluviti o vyvolení k určité službě [Ř 1,1] od samého početí [Ga 1,15]. Někteří vykladači v Pavlově řeckém afórismenos [Ř 1,1 „oddělený“] vidí narážku na farizejství [hebr. párúš = „oddělený“, Sk 23,6]. Pavel byl i jako křesťan farizeus – oddělený, ale na jiném základu a v jiném smyslu. Neoddělil se sám, nýbrž byl oddělen Ježíšem Kristem ke službě evangelia [Sk 13,2]. Ovšem i věřící, které Bůh oddělil pro sebe [sr. 1Kr 8,53], mají tomuto Božímu činu přitakat tím, že se sami budou oddělovat ode všeho, co je určeno k záhubě [2K 6,17; 2Te 3,6; sr. Iz 52,11; Jr 51,45; Sk 2,40; 19,9], ne však od spoluvěřících, byť byli původu pohanského [Ga 2,12].
U Mt 24,51 má o. význam rozčtvrtiti, rozseknouti. Byl to starověký trest pro zradu a nevěrnost [sr. Sd 19,29; 20,6; 25,12.31; 1Pa 20,3; L 19,27; Žd 11,37].