Nehemiáš

Nehemiáš [= Hospodin potěšuje].

1. Jeden z předních Izraelců, kteří se vrátili se Zorobábelem ze zajetí babylonského [Ezd 2,2; Neh 7,7].

2. Syn Azbukův, hejtman nad polovicí kraje Betsur. Převzal opravu jedné části zdi jerusalemské [Neh 3,16].

3. Syn Chachaliášův, číšník krále perského Artaxerxa I. Longimana v Susan [Neh 1,1; 2,1]. Všecko, co o tomto muži víme, jest obsaženo v biblické knize, která dnes má jeho jméno. Vypravuje se tam toto: Ve 20. roce panování Artaxerxova [465-424] přišel jakýsi Žid z Jerusalema a oznámil Nehemiášovi, jak neutěšené jsou nyní poměry v jeho vlasti. N. se rozhodl, že se odebere do Jerusalema k zjednání nápravy. Král mu dal r. 445 dovolenou, ustanovil jej správcem nad Judstvem a N. se vypravil na cestu v měsíci dubnu [Nísan] r. 444 s průvodem, jaký jeho novému úřadu náležel, a s pověřujícími listinami k „vývodům za řekou“ [Neh 2,7n; tiršátá v Neh 7,70 je totéž jako naše „excelence“]. – V Jerusalemě se mu stavěly v cestu mnohé nesnáze, ale N. přesto přikročil k dílu: ohledal zdi města, aby mohly býti opraveny, svolal lid a povzbudil jej k stavění hradeb. Přes odpor sousedních polopohanských knížat Sanballata, Tobiáše a Gesema [Neh 4 a 6] byly hradby dostavěny během 52 dní [Neh 6,15; 25. Elul jest náš 17. září]. Učinil také opatření pro rozmnožení obyvatelstva hlavního města, opatřiv přistěhovalým byty [Neh 11]. Nato byla obnovena bohoslužba, sociální břemena odstraněna, dluhy odpuštěny [Neh 5,12]. Zákon Hospodinův byl slavnostně předčítán, slavnost stánků okázale slavena [Neh 8,17] a t. zv. rok sobotní, t. j. rok odpočinutí země, slavnostně zahájen. Po dni všeobecného pokání uzavřena byla s Bohem 15. října [24. Tišri] smlouva, podle níž se obyvatelstvo zavázalo k těmto sedmi bodům:

1. Choditi v zákoně Božím.
2. Nevstupovati ve smíšená manželství.
3. Světiti sobotu a zachovávati rok sedmý.
4. Na přisluhování v chrámu dávati s hlavy jednu třetinu šekelu ročně.
5. Dodávati dříví pro potřeby chrámové.
6. Odváděti prvotiny z úrod.
7. Odváděti desátky [Neh 10,29-39].

Smlouvu tuto potvrdilo jménem všeho lidu 22 kněží, 17 levitů a 45 zástupců lidu. N. zůstal v Jerusalemě dvanáct let do r. 433 [Neh 5,14], potom se navrátil ke králi. K žádosti Židů se však po krátkém čase vrátil do Judstva [Neh 13,6]. Sňatky s cizozemkami neustaly, vnuk nejvyššího kněze Eliasiba pojal za manželku dceru Sanballata z Bethoron, potomka osadníků, které kdysi do země přivedl král Essarhadon. Cizozemec Tobiáš obdržel od nejvyššího kněze pokoj v předsíni chrámové, levitům se nedostávalo dílů, sobota nebyla ostříhána, bohoslužby byly nepořádně obstarávány, kněží dávali špatný příklad jiným, rušíce smlouvu levitskou a jednajíce proti Zákonu. N. vynaložil všecky své síly na nápravu [Neh 13,30]. Tak se stal spolu s Ezdrášem zakladatelem dnešního židovství. Podle Josefa Flavia zemřel N. ve vysokém věku. Po něm nastoupil před r. 411 př. Kr. nějaký Bagohi, Bagoas [elefantinské papyry].