Nehemiášova kniha

Nehemiášova kniha tvořila původně jeden celek s knihou Ezdrášovou, protějškem a doplňkem k 1. a 2Pa. Stála za Ezd [v LXX Ezd-Neh tvoří jednu knihu pod jménem Ezdráš] a před 1. a 2Pa. V hebr. originálu byly obě knihy rozděleny teprve r. 1448. Účelem této velké historicko-náboženské sbírky bylo podati historii lidu Božího na tomto světě od Adama až po zřízení židovské obce za Ezdráše a Nehemiáše. Že kniha Nehemiášova v dnešní podobě nemůže pocházeti od Nehemiáše, jest patrno z toho, že seznam velekněží končí jménem Jadduovým [Neh 12,11.22], který zastával svůj úřad kolem r. 400. V té době Nehemiáš už nežil. Celé dílo [1. a 2Pa, Ezd, Neh] vyšlo z kruhů kněžských: projevuje zájem především o kult, libuje si v rodokmenech, jež pokládá za doklad Božího vyvolení, neví nic o desíti kmenech severní polovice bývalé říše izraelské, ježto v těchto deseti kmenech spatřuje pravděpodobně předchůdce Samaritánů, sleduje myšlenku Boží odplácející spravedlnosti v dějinách, vynechává vše, co by mohlo poškoditi ideální obraz Davidův atd. Neznámí kněžští pisatelé tohoto díla pracovali snad na podkladě historických dokumentů, úředních aktů dvora Kyrova, Daria I. a Artaxerxa I., pamětí Ezdrášových [Ezd 4,7-6,15; 7,12-26] a Nehemiášových [Neh 1-7; 12,31-40; 13]. Všecky tyto dokumenty byly přepracovány pro bohoslužebné potřeby asi mezi r. 432-400, ale ani potom nezůstaly bez doplňování, přepisování, historisování, jak to v náboženské literatuře bývá. Prof. Daněk [na Husově evang. fakultě bohosl. v Praze] měl dokonce za to, že i rodokmeny původně obsahovaly normální vypravování, jež později kněžím nebo jiným zpracovatelům bylo nepříjemné. Je to odvážná hypothesa, jíž se ze světových autorit na př. zabýval i židovský učenec Torczyner-Tur Sinai, byť i jen na vybraných oddílech SZ. Podle knihy Neh se vrátila ze zajetí pouze pokolení Juda, Benjamin a Leví. I to jest příznačné.

Obsah knihy

Obsah knihy Neh lze sestavit takto:

Ještě stručněji lze vyjádřiti obsah této knihy takto: stavění zdi jerusalemské [kap. 1-6], vnitřní reformy a očista jerusalemské obce [kap. 7-13]