Ámos

Ámos [hebr. = obtížený].

1. Jeden z předků Ježíšových [L 3,25]

2. Prorok

Prorok Ámos [= obtížený]. První z proroků SZ, s jehož jménem je spojena celá kniha prorocká.

a) Osobnost

Bydlel v Tekoa, v malém judskem městečku asi 10 km na jih od Betléma. Konvenční výklad nám jej líčí velmi idylicky: Povoláním byl „pastýř“; v dobách zrání planých fíků odcházel do nížin, kde nakupoval dozrávající ovoce a tlačil z něho šťávu [„česával jsem plané fíky“ Am 7,14]. Obojí zaměstnání jej uvádělo ve styk s rozmařilým životem v městech severní říše [izraelské], ale snad i Egypta a Sýrie, kde hledal prodejní střediska pro své výrobky. O svém povolání za proroka vypravuje velmi názorně v 7,13-17. Nebyl prorokem z povolání jako mnozí v té době, zvl. v Judstvu [nejedl chléb proroků 7,12], kde proroci neměli právě nejlepší pověst, ježto se dali najímati za peníze, aby prorokovali podle chvilkových politických nálad a osobních přání. Byl povolán od Boha, aby prorokoval proti sousednímu izraelskému království, a proto odpor a posměch proti svému poselství pokládal za odpor proti Bohu. V sev. říši božnost králů [= zbožnění králů] byla mnohem silněji vyvinuta než v říši judské. Na severu vystupoval král přímo jako zástupce Boží na zemi se svrchovanými nároky, podobně jako papež v církvi římskokatolické. Proto Bůh posílá výstrahu nejprve na sever. [Viz však níže bod e)!].

b) Vystoupení

Jeho vystoupení spadá do doby nejvyššího rozkvětu izraelské říše za panování Jeroboáma II. [775-750 př. Kr.], dvě léta před zemětřesením [Am 1,1; Za 14,5]. Syrská moc, která po celých 100 let utiskovala Izraelity, byla zaměstnána obranou proti velmoci assyrské. Izraelcům se podařilo podmaniti knížata zajordánská, jež byla donucena k poplatkům. V Samaří se množily paláce z mramoru, zdobené slonovou kostí; nádhera a nadbytek byly všude patrný [Am 3,15; Am 5,11; Am 6,3 – Am 6,6]. Vnější formy zbožnosti byly sice dodržovány [5,5; 9,1], desátky placeny [4,4-5; 5,22], ale vše bylo odděleno od mravnosti a spravedlnosti [2,6; 3,10; 5,12; 8,5-6]. Podle knihy Ozeášovy se zdá, že dosud stála zlatá telata, vztyčená za Jeroboáma I. jako znamení božství [Am 8,14 sr. Oz 8,5 – Oz 8,6; Oz 10,5]. Kolem r. 760 vystoupil A. se svatým hněvem na náboženské slavnosti v Betel, kde byla státní svatyně [1Kr 12,29] královská [Am 5,21]. Vykázán ze země nejvyšším knězem Amaziášem [7,10-17] neopominul připojiti proroctví proti těm, kteří jsou odpůrci Božího slova [Am 7,17]. Nevíme nic o jeho smrti. Působil mezi 760-746 př. Kr.

c) Kniha

Jeho kniha se zabývá Božím soudem nad národy a jasně se dělí na čtyři části: 1) Kap. 1-2,16 představuje rozmanité národy a moci [Damašek, Gáza, Tyrus, Edom, Ammon, Moáb, Juda, Izrael] a ukazuje, jak Boží soud stíhá jednoho po druhém pro rušení zákonů Bohem stanovených. A. usuzuje takto: Jestliže pohanští národové propadnou Božímu soudu, čím víc tomuto soudu propadne Juda, který přestupuje Boží zákony; a jestliže Juda bude odsouzen, čím víc bude souzen Izrael, jehož hříchy jsou daleko těžší! 2) Kap. 3-6 obsahuje pohrůžky Izraelským, zůstanouli nenapravitelní. 3) Kap. 7-9, 10 popisují vidění Amosova [kobylky 7,1-3; oheň 7,4-6. Kobylky a oheň odešly na prosbu prorokovu. Protože však tyto rány nepřiměly Izraele k pokání, musí přijít další Boží soud, o němž vypravuje další vidění pravidla, t. j. olověného závaží na provazci (7,7–9); koš ovoce letního 8,1-3, naznačující, že Izrael je zralý pro soud a v očích Božích je už odsouzen (hebr. kajis = letní ovoce, kés = konec mají tytéž souhlásky); v posledním vidění (9,1-10) Bůh stojí vedle oltáře a dává rozkaz ke zkáze svatyně a hříšníků, kteří se v ní shromažďují]. Zpráva o těchto viděních je přerušena historickým vypravováním o utkání Amosově s knězem bételským Amaziášem [7,10-17]. – 4) Boží zaslíbení [9,11-15]: Davidův dům bude obnoven ve své slávě, jeho království bude rozšířeno mezi národy, Izrael se navrátí ze zajetí. Přírodní bohatství bude rámcem tohoto duchovního bohatství a duchovní dokonalosti. Někteří bohoslovci se domnívají, že tato poslední část nemůže pocházet od Amose, protože se prý liší jak slohem, tak obsahem. Smysl Amosových proroctví je prý jen a jen soud; uvážímeli však, že už první vidění, kobylky a oheň [= sucho?], jsou provázeny vyhlídkou na Boží slitování, máme za to, že není příčiny, aby tento tón měl chybět celému proroctví. Boží soud vždy sleduje určitý cíl, kterým je Boží milosrdenství. Ne nadarmo překládá LXX sz sedáká [= spravedlnost] slovem, jehož kořenem je milosrdenství, milost. Prorokovi šlo o zdůraznění, že Boží království nakonec zvítězí.

d) Jeho učení

Až dosud se prostí Izraelci domnívali, že Bůh je především Bohem jejich, vázaným na jejich území [1Kr 20,23]. Jiní národové měli jiné bohy, o jejichž skutečnosti málokdo pochyboval. Amos byl přesvědčen, že Bůh izraelský je Bohem všech národů, jehož požadavky musí plnit Izrael právě tak, jako Assur [Am 1; 2; 6,14; 9,7: Bůh vyvedl Filištínské z Kaftor právě tak jako Izraelské z Egypta]. Vše musí poslouchati jeho rozkazů; i příroda. Politické i přírodní katastrofy jsou Hospodinovými nástroji. To, co Bůh žádá, je spravedlnost a milosrdenství [5,21-24: „Ať se valí jako voda soud a spravedlnost jako potok silný“]. Vyvolený národ Izraelský není od tohoto požadavku osvobozen; naopak, tím větší má odpovědnost [3,2], čím větší měl příležitost poznati Boha. Spravedlnost a milosrdenství nelze nahraditi bohoslužbami sebekrásnějšími [5,21-25]. Amos po prvé užívá slova „den“ Hospodinův [2,14-16; 3,12-15; 5,18;6,3] jako den soudu nad Izraelem a každým, kdo hřeší proti výzvě: „Mějte v nenávisti zlé a milujte dobré“ [5,15]. Čtyřicet let po A. zmizela říše izraelská a národ byl zavlečen do zajetí assyrského.

e) Problémy života Amosova

Podle nejnovějších bádání [dr. Bič, Starozákonné studie I], jsou překlady Am 1,1 „mezi pastýři“ a 7,14 „skoták“ [pastýř skotu] nesprávné. Hebr. výrazy, překládané zde obvykle „pastýř“, „skoták“ znamenaly totiž původně „játropravec“ a „drobopravec“, tedy člověka, který četl vůli Boží z drobů [vnitřností] obětního zvířete, zvláště z jater. Zvláště výraz nókéd, jenž je utvořen od kořene slovního nkd = obodovati, jasně ukazuje tímto směrem. Proto může A. tvrdit, že nebyl prorokem ani z prorocké školy [„syn prorocký“]. Bič poukazuje na to, že játra byla rozdělena na 48 obodovaných čtverhranných políček popsaných výroky orakula. Není známo, jak se při tomto bodování postupovalo. Bičovi se zdá jistým, že „bodovati“ játra = připraviti nebo přímo prohlížeti játra k účelům játropraveckým. To by znamenalo, že A. patřil k drobopravcům ze svatyně v Tekoa, že tu tedy jde mezi A. a Amaziášem o rozpor dvojího postoje duchovního, nikoli o rozpor dvojího stavu, kněžského a pastýřského. Pak ovšem i věta „česával jsem plané fíky“ je nesprávně přeložena. Sloveso, které Kral. překládají „česával“, je naprosto sporné a jeho smysl neznám. Podle tradičního výkladu se prý plody nařezávaly, „aby se učinily mdle chutnající plody sykomory jedlými“.

3. Otec proroka Izaiáše [Iz 1,1]

A., [( = silný). V hebr. má toto jméno jiné souhlásky než jméno proroka Amose], otec proroka Izaiáše [Iz 1,1].