Sofoniáš

Sofoniáš. Toto jméno se vykládá obvykle „Hospodin skryl“, avšak zdá se, že zde asi původně bylo míněno přízvisko Sáfón, kterého se užívalo i o Bálovi.

1. Prorok

O osobě proroka tohoto jména nemáme jiných zpráv mimo ty, jež jsou v jeho prorocké knize. Jeho původ [Sof 1,1] je odvozen až od jeho praděda, zatímco obyčejně se uvádí jen jméno otcovo. Otec S-ův se jmenoval Chusi [hebr. Kúší], což bylo označení nubijských černochů. Proto se soudí, že rodokmen byl veden dále, aby se nezdálo, že prorok je cizího původu. Již židovský vykladač z XII. stol. Abraham ibn Ezra soudil, že prapraděd prorokův Ezechiáš je totožný s králem judským, jenž panoval v letech 727-693 př. Kr. [2Kr 18,1; 21,1]. Časově by to bylo možné, neboť S. prorokoval za krále Joziáše, patrně již před jeho náboženskou reformou provedenou r. 622 př. Kr. [sr. 1,1 s 1,5n], nemáme však pro to žádných dalších důvodů. Znalost poměrů na královském dvoře [1,8n] mohl získat S., i když nebyl původem z královské rodiny; znalost bohoslužebných výrazů [1,7.9; 2,1] nemusela být podmíněna tím, že byl synem chrámového služebníka, jak soudí Bentzen.

Doba proroctví S-ova je určena vládou krále Joziáše [638-608], patrně její počátky spadají do obtíží, zaviněných vpádem Skytů kolem r. 630 př. Kr. Protože S. líčí ještě různé modlářské praktiky [1,4-6], které byly Joziášovou reformou na podkladě Dt odstraněny, lze soudit, že počal prorokovat již před r. 622.

Kniha S-ova je uspořádána takto: nejprve zlověsti proti vlastnímu lidu [I], potom proti jiným národům [II], konec je však blahověstný [III].

Obsah knihy

Původní proroctví S-ovo bylo později asi v době po zajetí babylonském poněkud rozšířeno [o 2,8-11 a 3,14-20] a upraveno. Některá místa jsou špatně srozumitelná, neboť jejich text je značně poškozen.

S. se obracel na dvě fronty; jednak proti starověkým deistům, kteří říkali: „Nečiníť dobře Hospodin, aniž zle činí“ [1,12], jednak proti těm, kteří očekávali, že „den Hospodinův“ bude dnem radosti a veselí. Působil jako hlasatel spravedlnosti. Ukazoval, že ani postavení [3,3n], ani bohatství nikoho nemůže zachránit před spravedlivým soudem Božím. Zvěstoval zaslíbení tichým, chudým a nuzným [2,3; 3,12]. Mocně káral modlářství [1,4-6], náboženskou lhostejnost [1,12; 3,2.4] i nespravedlnost [3,3]. Zvěstoval příchod „dne Hospodinova“, jenž bude hrozným dnem zkázy [1,7.14-18], avšak z této zkázy bude vyňat *ostatek Izraele [3,12n]. Tímto proroctvím byl inspirován slavný hymnus ze XIII. stol. „Dies irae, dies illa“, za jehož autora je považován Thomas de Celano. sgt.

2. S., syn Maaseiášův [Jr 21,1n], správce chrámu za krále Sedechiáše

Byl nástupcem nejvyššího kněze Joiady [Jr 29,25n.29]. Jeho úkolem bylo mimo jiné stíhat a trestat falešné proroky. Proto ho požádal Semaiáš Nechela-mitský, sám falešný prorok, aby potrestal Jeremiáše [Jr 29,27]. Ve 2Kr 25,18 je S. nazýván knězem nižším vedle Sariáše, kněze předního [1Pa 6,14]. Po dobytí Jeruzaléma byl S. předveden před kaldejského krále do Ribla a zabit [Jr 52,24.27; 2Kr 25,18.21].

3. Otec Joziášův a Ghenův [Za 6,10.14].

4. Kahatovec [1Pa 6,36].