Abdiáš

Abdiáš

1. Velmi obvyklé jméno u starých Izraelitů, znamenající v češtině „služebník Hospodinův“. Viz na př. 1Pa 3,21; 7,3; 8,38; 2Pa 17,7; 34,12; Ezd 8,9; Neh 10,5; 12,25 atd. V 1Kr 18,3n jde o správce Achabova paláce, který v době pronásledování se strany Jezábel ukryl 100 proroků po padesáti v jeskyni a krmil je chlebem a vodou. Na výpravě za trávou v době sucha se setkal s Eliášem, který ho přemluvil, aby oznámil králi Eliášovu návštěvu.

2. Prorok, autor nejkratší knihy SZ. Obsahem dělí se tato kniha na dvě části. První [v. 1-14.15b] prorokuje porážku Idumejských a její příčiny, v. 11-12; Edom, bratr Izraelův, veselil se nad zpustošením Jerusalema a zúčastnil se výpravy nepřátel. „Jak jsi činil, tak se stane tobě. Odplata tvá navrátí se na hlavu tvou“ [v. 15]. Druhá [v. 15 a, 16-21] prorokuje o záhy nastávajícím soudu nad všemi národy. Zničení Idumejských bude jen nepatrnou událostí v tomto všeobecném soudu, jehož výsledkem bude navrácení zajatých Izraelských do země zaslíbené a obnovení království Božího v plném rozsahu [v. 21]. Proroctví tedy líčí spravedlnost Boží a nezlomnou víru v uskutečnění Božího království.

Datování knihy je velmi nesnadné. Josephus Flavius se domníval, že ji napsal onen zbožný správce Achabova paláce, Abdiáš, že tedy pochází asi z let 875-852 př. Kr. Naráží-li se v Abd. vskutku na historickou událost, mohlo by jíti spíše o dobu judského krále Achaze [736- 721], kdy syrský král Rezin zbavil Judstvo Edomu a izraelský král Pekach poškodil jerusalemské brány. V této úzkosti, kdy se král Achaz obrátil o pomoc k assyrskému králi Tiglatfalazarovi, zaskočili Idumejští Judské [2Pa 28,17] a podporovali tak i Filištínské, kteří pustošili judská města na planinách [Abd v. 10-11].

Většina SZ badatelů však se mylně domnívá, že kniha vznikla mnohem později mezi r. 586, kdy byl vyvrácen Jerusalem, a r. 312, kdy se Arabové zmocnili Petry, hlavního města Idumejských, rozhodně však po pádu Jerusalema r. 586 př. Kr. [sr. Jr 49,7-22; Ez 25,12-14]. Zařazení knihy za Amose je prý náhodné a bylo způsobeno Amosovou zmínkou o Idumejských [Am 9,12]. Jiní badatelé datují jistě neprávem první část knihy [v. 1-14.15b] rokem 460, druhou [15a. 16- 21] rokem 400. I když je jisto, že kniha byla zařazena mezi dvanáct malých proroků až ve 3. stol. př. Kr., nezdá se, že pozdní datování je průkazné, už proto, že se prorok nezmiňuje o zničení chrámu a srovnání Jerusalema se zemí. Zdá se také, že Jr 49,7-22 je citát, který si Jeremiáš vypůjčil z Abdiáše [v. 1-9].