Heslo
Jezábel
Jezábel
1. Dcera Etbála, krále tyrského a kněze tyrského Bále, žena *Achaba, krále izraelského. Její zhoubný vliv na království Izraelské v ohledu náboženském je předmětem bolesti pisatelů knih Královských. Chtěla rozšířiti modloslužbu Bálovu na úkor služby Hospodinovy [1Kr 16,32; 18,4-13]. Když pak její dcera *Atalia se provdala do Judstva, rozšířil se zhoubný vliv Jezábelin i na jižní království [2Kr 8,18]. Byla to žena silné, sobecké vůle, která se nelekala žádných prostředků k dosažení předsevzatých plánů. Dvaadvacet let ovládala svého muže a pak třináct let své dva syny, kteří nastoupili po zemřelém otci. Z biblických vypravování o této ženě vynikají zvláště 1Kr 18,19-19,3 [o boji Eliášově proti kněžím Bálovým] a 1Kr 21,1-23 [o vinici Nábotově]. V 2Kr 9,30-37 je popsána její smrt.
2. Koho míní pisatel knihy Zjevení [2,20] jménem Jezábel, není známo. Snad je to jen symbolické jméno pro ženu, která si říká prorokyně a svádí křesťany k bezbožnosti. Může se tím mínit i skupina lidí v křesťanském sboru Tyatirském, kteří nebrali dost přísně nutnost skoncovati s pohanstvím.