Debora

Debora [= včela]

1. Chovačka, t. j. chůva Rebeky, která ji doprovázela do nového domova, když se provdala za Izáka [Gn 24,59]. Uvádí se jménem jen při zmínce o její smrti [Gn 35,8]. Pochována byla v Béthel pod dubem, který měl jméno *Allon Bachuth, t. j. dub pláče, posvátný strom [*Dub].

2. Prorokyně, čtvrtá v pořadí izraelských soudců, z pokolení Izachar [Sd 4,5; 5,15], manželka Lapidotova, bydlící mezi Ráma a Bethel v horách efraimských pod „posvátnou palmou“. Ježto palma byla v Palestině stromem vzácným, byla to asi dobře známá samota, snad ona, která je nazvána Baltamar, t. j. svatyně palmová [Sd 20,33]. Seděti pod posvátným stromem znamenalo totéž co později „seděti v *bráně“. D. byla nadána duchem prorockým a sama se nazývala „matkou v Izraeli“ [Sd 5,7]. Proslula tím, že vyzvala Baráka k boji proti Zizarovi, veliteli vojska Jabína, krále kananejského, a bojovníky dovedla naplniti takovým nadšením, že zvítězili. Tím úcta k ní a k jejímu proroctví ještě více vzrostla [Sd 4,9]. Pokolení Zabulon, Neftalím a Izachar byla osvobozena od nájezdů Jabínových. Toto vítězství opěvuje nadšený chvalozpěv, který náleží k nejstarším částem SZ [Sd 5,2-31]. Je zřetelně rozdělen na čtyři části: v. 2-5 chvála Hospodinova a líčení hrůzy jeho blízkosti; v. 6-11 poměry v Izraeli před vystoupením Debory; v. 12–18 svolání izraelských pokolení; v. 19-31 vítězství Izraelovo a smrt Zizarova. Zpěv D. ukazuje, že Izraelci v této době byli pány pouze na horách, nikoli v úrodném údolí; že kmeny izraelské ještě nebyly sjednoceny; že podle představ lidu Bůh přebýval na jižních horách, odkud na oblacích nebeských přicházel, aby svému lidu, mezi nímž dosud nesídlil, pomáhal ve válce; že Boží moc a síla pouhou blízkostí dovede rozvířiti i přírodní živly. Hebr. text písně D. je na mnohých místech silně porušen [zvl. v. 8.10-15], celkový smysl však je jasný.