Palma

Palma vyskytuje se v tropických krajinách v četných odrůdách. V Palestině byla kdysi nejrozšířenější palma datlová [Phoenix dactylifera] podle níž byla prý řecky nazvána Fénicie [palma = řecky foinix]. Pravděpodobněji však jméno Fénicie vzniklo z domorodého názvu místního semitského obyvatelstva, jenž se nám sice nedochoval přímo, přes egyptské Fenchu jasně ukazuje na řecké Fénicie. Stala se symbolem Palestiny. S obilním klasem zdobívala židovské mince. Po vyvrácení Jerusalema dali Římané raziti mince s truchlící ženou, sedící pod palmou. Dnes však je pěstována už jen v pobřežních nížinách přímořských. Je to štíhlý strom 15-20 m vysoký, s kmenem stejné síly od země až po korunu, skládající se z peřenodílných, dvoumetrových listů. Poskytuje chutné plody a náleží k nejužitečnějším palmám. Může dosáhnout věku až 200 let. V Písmě sv. je zřejmá zmínka o palmách na těchto místech:

1. Elim [tábořiště Izraelců mezi Egyptem a Sinai], kde bylo 12 studnic a 70 palem [Ex 15,27; Nu 33,9].

2. Jericho, město palem [Dt 34,3; Sd 1,16]

3. Betany při hoře Olivetské [J 12,13]. – Palma, jejíž listí neopadává, byla často obrazem duchovního života [Ž 92,13; Zj 7,9] a krásy [Pís 7,7n]. Palmové „ratolesti“ bývaly odznakem vítězství a pokoje. Pro tyto symbolické náznaky byly p-y zpodobňovány na řezbách chrámových výzdob [1Kr 6,29.32.35] a užíváno jich při náboženských slavnostech [Lv 23,4 p; Neh 8,15; J 12,13], nejde-li tu o nějakou souvislost mezi p-ou a prorockou činností [sr. Sd 4,4n] anebo o babylonský vliv, kde p. byla stromem života [sr. Zj 2,7; 22,2]. Dříví palmového se užívá při stavbě. Z některých palem se těží olej, cukr i lihovina (arak), ratolestí se užívá ke krytí střech, vláken ke zhotovování provazů, tkanin a rohoží. I z rozemletých datlových pecek se zhotovuje potrava pro velbloudy. Mohamedáni užívají listů palmových při pohřebních průvodech a ke zdobení hrobů.