Jericho

Jericho [?= město Měsíce; lat. Hiericus], ve starověku kvetoucí palestinské město, 8 km západně od Jordánu, v pověstné, dobře zavodněné oase s podnebím horkého pásma, s palmovými zahradami, kde se dařilo i balzamovníkům a sykomorám, leželo tam, kde v údolí Ain es-Sultan vyvěrá pramen na úpatí „hory pokušení“, tak zvaný pramen Elizeův [2Kr 2,1-21]. Založeno bylo asi v 5. nebo v 4. tisíciletí př. Kr., pravděpodobně obyvateli původu severského podle nalezených sošek. Mnohokrát bylo zničeno a srovnáno se zemí. V 9. století př. Kr. bylo znovuvybudováno od Hiela z Bethelu [1Kr 16,34. Je zajímavo, že se při výkopech v J. našly v základech lidské kostry. Sr. 2Kr 3,27; Joz 6,26]. Naproti Jerichu přešli Izraelité *Jordán [Joz 3,16]. Město mělo krále. Městské hradby, pověstné svou mohutností, byly považovány za nedobytné; byly tak rozlehlé, že mohly na nich být postaveny domy [Joz 2,15]. Brány městské byly v soumraku zavírány [Joz 2,5]. V bibli se o J. dočítáme nejprve v Joz 2,1-24. Po důkladné výzvědné výpravě a sedmidenním obléhání Izraelci vedeni Jozuou dobyli J. [Joz 6,1-27]. Sem spadá případ *Achana s celým svým domem ukamenován v údolí *Achor Jerišské [Joz 7,10–26], protože si přivlastnil některé z klatých věcí. Výhodná poloha J. na veřejné silnici, vedoucí ze západní Palestiny přes Jordán na východ, učinila z něho i cíl vojenských výprav. V rovinách J. padl *Sedechiáš do rukou Kaldejských [2Kr 25,5; Jr 39,5]. Největšího rozkvětu dosáhlo J. za *Herodesa V., který zde v zimě sídlil a i umřel. Herodes okrášlil a ozdobil město různými stavbami, hlavně stavbou skvostného paláce. Zbudoval také pevnůstku, kterou pojmenoval „Cyprus“ k uctění své matky, a věž, kterou k uctění jejího bratra Fazaele pojmenoval jeho jménem. I jiným palácům dal jména po svých přátelích. Brzy po jeho smrti byl palác spálen a město zpustošeno jakýmsi Šimonem, bývalým komorníkem Herodovým. *Archelaus město znovu vystavěl, zřídiv nadto vodovod k svlažování palem. O událostech za pobytu Ježíšova v J. vypravuje se nám v evangeliích Mt 20,29n; Mk 10,46n; L 18,35-19,10. Asi v polovici cesty mezi Jerusalemem a J. leží „výšina Milosrdného Samaritána“ [L 10,30–35] v krajině pusté a na ní hospoda Khan el Hatrur = hospoda loupežníků, také hospoda Milosrdného Samaritána zvaná, kterou podle tradice měl Ježíš na mysli, když vypravoval podobenství o milosrdném Samaritánu. Nad Khan Hatrur zvedají se zříceniny středověké křižácké pevnůstky, jejíž posádka měla chránit cestující před loupežníky v tomto nebezpečném kraji. Za Vespasiana a Tita bylo J. znovu pobořeno, ale za Hadriana znovu zbudováno. V křižáckých válkách povstalo město „Nové Jericho“ asi tam, kde je dnes chatrná beduinská vesnička El Riha s hliněnými chatrčemi. Profesor Sellin počal r. 1907 provádět v těch místech vykopávky, jimiž částečně byly odkryty hradební zdi z doby před vpádem Izraelských. Zříceniny kananejského J. leží na malé výšině zvané Araby Telí es Sultan [pahorek Sultánův]. Město mělo podobu elipsy, jejíž délka byla 320 m a šířka 160 m. Na severní straně města zvedající se opevněná Akropole měla dvojité hradby. Hradby J. měly v základech cyklopské zdivo z velkých balvanů. Zevní líc byl šikmě sklonitý, 4 m vysoký, z polovice do země zapuštěný; na této podezdívce byla kolmá zeď 2 m silná a za ní násyp hliněný. Do města vedla jediná brána, a to z východu. Vnitřní rozloha města činila jen 2 ha. J. doby Jozuovy bylo vzdáleno 2 1/2 km od dnešního El Riha; vozová cesta vede ke zříceninám.