Brána

Brána. Ve východních městech měly brány důležitost nejen pro obranu, ale i pro správu města. Branou bylo representováno město samo [Gn 22,17; 24,60; Dt 12,12; Sd 5,8; Rt 4,1.10; Ž 87,2; 122,2]. Brána byla posvátné místo, kde bývaly zřizovány svatyně, „výsosti“ [2Kr 23,8], jak dokazují vykopávky, proto se tam též konal soud, ale i trhy a vůbec se v branách soustřeďoval veřejný život města. Bran se užívalo zejména k těmto účelům:

1. Jako místa pro veřejný styk a pro přijímání návštěv [Gn 19,1; 23,10; 34,20-24; 1S 4,18 aj.].

2. Jako místa pro veřejnou správu a soudnictví; jako audienční místnosti krále a vladaře nebo vyslance [Dt 16,14.18; 21,19; 25,7; Joz 20,4; Sd 9,35 aj.].

3. Pro tržnictví a uzavírání obchodních smluv [Gn 23,10n; Rt 4,1n; 2Kr 7,1]. V pohanských městech bývalo poblíž brány místo pro obětování, oltář nebo výsost [Sk 14,13 sr. 2Kr 23,8].

V bráně směli zasedati jen význační členové obce. V Písmě sv. čteme na př. o Lotovi [Gn 19,1], Bózovi [Rt 4,1], Davidovi [2S 19,8], Sedechiášovi [Jr 38,7], Jobovi [Jb 29,7n] a Mardocheovi [Est 2,19]. V duchu Orientu můžeme předpokládati, že úloha těch, kteří zasedali v bráně, byla v podstatě náboženská.

Jakožto zařízení velikého dosahu byly také brány bedlivě střeženy a v noci uzavírány a zatarasovány. V 1Kr 4,13 čteme o „závřitých“ městech. Karafiát: „se závorami měděnými“ [sr. Dt 3,5; Joz 2,5.7; Sd 9,40-44; 2Pa 8,5; 14,7]. Bývaly chráněny pevnou věží, jíž brána vedla [2Pa 26,9]. Nad průjezdem bývala jizba [2S 18,24]. Vrátné větších bran bývaly na obou stranách pobity plechem, opatřeny závorami a ztužovány kovovými pásy [Dt 3,5; Ž 107,16; Iz 45,1-2]. Brány, které nebyly železné, byly ovšem v nebezpečí, že je nepřítel podpálí [Sd 9,52]. Brány bývaly také bohatě zdobeny a opatřovány nějakým nápisem ze Zákona [Dt 6,9; Iz 54,12; Zj 21,21]. Brány chrámu Šalomounova byly masivní a velmi drahocenné, potažené zlatem a bohatě ozdobené řezbami [1Kr 6,34-35; 2Kr 18,16]. Brána svatyně byla z olivového dříví a na obou stranách pobita zlatem. Brány chrámové byly z jedlového dřeva [1Kr 6,31-34; Ez 41,23-24]. Brány z perel a drahocenného kamení [Zj 21,21] měly obrazně své vzory v celistvých kamenných veřejích, jak byly nalezeny na starých domech syrských. K ostříhání prahu bývali ustanovováni zvláštní vrátní [Jr 35,4; 2Kr 12,9; 25,18 a j.].

O branách jerusalemských viz jednotlivá hesla. Podrobně se o nich rozepisuje Bič [Palestina I, str. 265n] a ukazuje, že „za měnících se situací politických či náboženských se měnily i názvy bran“. SZ nám dochoval celkem 16 jmen: 1. Benjaminská [Jr 37,13] nebo bravná [Neh 3,1]; 2. Efraimská [prostřední, rybná 2Kr 14,13; Neh 8,16; Jr 39,3; Sof 1,10; Neh 3,3]; 3. rožní [brána úhlu, stará Neh 3,6]; 4. brána údolní [Neh 2,13]; 5. východní [hrnčířská Jr 19,2], mezihradební [2Kr 25,4; Jr 39,4], hnojná [Neh 2,13]; 6. studničná [Neh 2,14]; 7. vodní [Neh 3,26]; 8. =? nejmenovaná ve SZ, nebyla-li to brána vodní; 9. =?; 10. koňská [Jr 31,40; Neh 3,28]; 11. strážní [Mifkad, Neh 3,31, t. j. jižní brána při nádvoří chrámovém; snad totožná s branou stráže Neh 12,39 nebo vězeňskou Jr 32,2n]; 12. =?; 13. údolní [sr. č. 4], východní [sr. č. 5]. *Jerusalem.