Achab

Achab [= Bratrem je Otec nebo Bratr je Otcem].

1. Sedmý izraelský král v Samaří [875-854], syn a nástupce Amri, snažil se přátelskými dohodami utvrzovati panství svého otce. Pojal za manželku Jezábel, dceru Etbála, krále sidonského, a dal dceru svou Atalii za ženu Jehoramovi, synu Jozafata, krále judského [2Kr 8,18]. Vystavěl si nádherný palác, zdobený řezbami ze slonových kostí [1Kr 22,39], zakládal a opevňoval města, [1Kr 16,34 připomíná jakéhosi Hiele, který znovu vystavěl Jericho] a pečoval o rozkvět obchodu. Panoval také nad Moabem a nad Amonitskými. Dvakrát vítězně bojoval s Benadadem, králem syrským [1Kr 20,1-34], kterého při druhém tažení u *Afeku zajal a přes výstrahu prorokovu zachoval při životě za navrácení měst, jež kdysi byla Izraelským odňata, a po zajištění výhod pro izraelské obchodníky, kteří se usadili v Damašku. Benadad patrně slib nesplnil. Bojoval však ještě r. 854 po boku Achabově proti Salmanassarovi III. assyrskému. Byli však od něho poraženi u Karkaru, jak o tom svědčí monolit Salmanassarův, který mezi zajatými vypočítává i 10.000 vojáků Achabových. Po třech letech bylo nutno znovu dobývati Rámot Galád na Benadadovi [byl to týž?], zatím opět znepřáteleném. Achab se k tomu spojil s Jozafatem, králem judským. Přes povzbuzování se strany proroků Bálových prorok Micheáš varoval před výpravou [1Kr 22,9n]. Achab byl v bitvě postřelen náhodnou střelou a téhož dne zemřel; poražená vojska se vrátila s nepořízenou do svých domovů. Achabův válečný vůz byl omýván v rybníku samařském a psi podle proroctví Eliášova lízali krev Achabovu.

Se světského hlediska byl Achab panovníkem dobrým a udatným. S mravního a náboženského hlediska však nemohl obstáti před soudem Božím. Kvůli své manželce Jezábel dal postaviti chrám pro Bále [1Kr 16,30-33] a na hoře Karmél háj ke cti bohyně Astaroty [1Kr 18,19]. Kněze Hospodinovy vypudil. Jezábel se starala o to, aby také proroci Hospodinovi byli vyhubeni. Unikli jen někteří, které po padesáti ukryl v jeskyni správce královského domu *Abdiáš [1Kr 18,3-4] a opatřoval je chlebem a vodou. Ale Eliáš Tesbitský, jeden z nejmocnějších proroků Izraelských, neohroženě vystupoval proti králi i královně. Také předpověděl sucho a hlad v zemi pro Achabovy hříchy. Po tříapůlletém suchu [1Kr 18,1; L 4,25; Jk 5,17] se znovu objevil před Achabem a vyzval proroky Bálovy ke shromáždění na hoře Karmél, aby se zde rozhodlo, kdo je v Izraeli Bohem. 450 proroků Bálových a 400 proroků „toho háje“, t. j. bohyně plodnosti Ašery, bylo pobito na řece Cison [*Eliáš]. Achab nedbal zvyků a zákonů izraelských, jak lze souditi z násilnického přivlastnění vinice Nábotovy [1Kr 21; 2Kr 9,26]. Počínal si jako orientální despota, který představoval zástupce božstva, ne-li přímo inkarnaci božstva na zemi a tudíž měl právo svrchovaně rozhodovat i o otázkách náboženských. Není divu, že mu Eliáš předpověděl záhubu celé jeho rodiny.

2. Achab nebo Echab [Jr 29,21], syn Kolaiášův, lživý prorok, jenž v zajetí babylonském podváděl lid izraelský a byl upálen z nařízení krále Nabuchodonozora.