Karmel

Karmel [= pole úrodné]. – 1. Hora ve stejnojmenném pohoří [Joz 12,22; 15,55], které se táhne v délce asi 20 km jihovýchodním směrem od ústí potoka Gíson [Kison] do Středozemního moře v zálivu haifském [Haifa] po jeho levém břehu. Tvořilo jižní hranici území pokolení Asserova [Joz 19,26]. Dosahuje výšky asi 550 m, chráníc přístav před větry. Vápencovým předhořím vybíhá do Středozemního moře. Dosud je hojně porostlý stromovím: duby, mandlovníky, hrušněmi. Za starověku vedla až ke K. stará obchodní cesta, jež se zde dělila na dvě; jedna vedla do Fénicie, druhá přes pohoří k Tiberiadskému jezeru. Zde také byl nalezen pračlověk karmélský, podobný lidem neandertálské rasy. – Ve výši asi 180 m stojí klášter karmelitánek. K. odedávna býval útočištěm pronásledovaných, kteří se skrývali v jeho jeskyních a zalesněných údolích. Ovládaje širé okolí svou polohou, byl také místem bohoslužby [1Kr 18,20]. Byly zde nalezeny okruhy, vytvořené z balvanů, jež nějak souvisely s kultem zemřelých. I nalezený pračlověk byl pochován. Nejspíše tu bývala svatyně Baalova, poněvadž kněží B. zvolili K. za místo zápasu s Eliášem; ovšem zde byli poraženi a zahubeni [1Kr 18,17-40]. Odtud spatřil služebník Eliášův „oblak maličký, jako dlaň člověčí“ vystupující od moře, z něhož se spustil veliký déšť [1Kr 18,41-46]. – Elizeus rovněž navštěvoval K. [2Kr 2,25; 4,25]. Zdá se, že k bohoslužbám na K. náleželo také vzdělávání zahrad, jak ukazuje ještě i Iz 33,9; 35,2; Jr 50,19; Pís 7,5; Mi 7,14.

Amos prorokoval, že „vyschne vrch K.“ [1,2], jak překládá Karafiát podle Am 9,3, zatím co Kraličtí mluví o „poli nejvýbornějším“, shodně s tradicí rabínskou. Na západním výběžku je hrob, prý Eliášův. 2. Město v hornaté části území Judova [Joz 15,55; 1S 15,12; 25,2]. Jméno dosud zachováno v moderním Kurmul, asi 11 km jihovýchodně od Hebronu. Z tohoto města byl Nabal, jehož vdovu pojal David za manželku [1S 25,2-40]. Odtud byl také jeden ze slavných bojovníků Davidových, jménem Chezrai [2S 23,35].