Aggeus

Aggeus [= sváteční], jeden z t. zv. malých proroků a první, jenž působil po návratu Izraelců ze zajetí babylonského, současník mladšího Zachariáše. Narodil se prý v Babylóně, se Zorobábelem odešel do Jerusalema, kde zemřel. Podnět k jeho prorocké činnosti dalo ustavičné odkládání stavby chrámu, k němuž byl položen základ už r. 535 [Ezd 3,3.8-10]. Dílo bylo překaženo nejprve Samaritány, jejichž nabídka ke spolupráci byla odmítnuta [Ezd 4,1-5], později lhostejností samotných Židů [Ag 1,4]. Ale ve druhém roce Dariově [520 př. Kr.] vystoupil Aggeus, podporován mladším Zachariášem, a mocným kázáním povzbudil lid ke stavbě, jež skutečně byla znovu započata a asi r. 516 dokončena [Ezd 6,15].

Kniha A. se dělí na 4 části, z nichž každá je uzavřeným proroctvím, jež všecka byla pronesena v krátké době čtyř měsíců r. 520 př. Kr.

a) Kap. 1. vysvětluje hroznou neúrodu tím, že národ více pečuje o své vlastní obydlí, zatím co chrám Hospodinův dosud není vystavěn. Napomenutí prorokovo, jež bylo prosloveno v srpnu-září [prvního dne šestého měsíce], spojené se zaslíbením Boží pomoci, mělo příznivý výsledek. Se stavbou chrámu bylo započato už 24. dne šestého měsíce.

b) Kap. 2,1-10 [21. dne sedmého měsíce t. j. září a říjen] navazuje na pláč, v nějž vypukli staří při pohledu na nový chrám, rozpomínajíce se na chrám Šalomounův. Prorokuje větší slávu domu tohoto posledního než onoho prvního, protože Bůh ještě jednou pohne nebem a zemí a všemi národy a naplní chrám zlatem a stříbrem [Žd 12,26-28].

c) Kap. 2,11-20, pronesená asi v listopadu-prosinci, navazuje na první proroctví a novým způsobem vykládá zmatky v lidu izraelském a přináší povzbuzení. Není možno, vykládá prorok, aby najednou všecky bídy přestaly, i když se přináší hojně obětí; neboť nedostavěný chrám byl takovým pramenem nečistoty, že oběti prostě nestačily k úplnému očištění. Nyní však bude už jinak [Sr. Za 8,9-12].

d) Kap. 2,21-24 je zaslíbení Zorobábelovi, který v nastávajících zmatcích bude Bohem zachován jako „pečetní prsten“.

Je zajímavé, že Aggeus nemluví na rozdíl od předexilních proroků o modlářství, ale klade větší důraz na vnější stránku náboženství. Nemluví ani o sociálních křivdách, páchaných lidem, ač jeho vrstevníci [Zachariáš a později Malachiáš] si stěžují na urážení mravnosti i sociální spravedlnosti. Účelem Aggeových kázání bylo především povzbuditi k dostavění chrámu jako nejdůležitější podmínce politické samostatnosti a navázati na pozapomenutou již tradici proroků Hospodinových. Badatelé připisují některé žalmy Aggeovi. Epištola Žd 12,26 vzpomíná Aggeova zření budoucnosti. Právě svou *eschatologií, vížící se k Jerusalemu, je A. blízký Izaiášovi a Micheášovi.

Je pozoruhodné, že Komenský navázal na toto proroctví, když těm, kteří se za vpádu saského na krátkou dobu vrátili z exilu do Čech, napsal počátkem r. 1632 knížku Haggaeus redivivus, v níž po vzoru SZ proroka zdůrazňuje, že je nutno nejprve vybudovati řádnou církev.