Malachiáš

Malachiáš [= můj posel], označení poslední kanonické knihy starozákonní, čítající v hebr. masoretickém textu tři kapitoly, v českém čtyři kapitoly. O osobnosti prorokově tradice nic nepodává. Bylo by také docela možno překládati 1,1 místo „skrze Malachiáše“ „skrze posla mého“. Pak by mohlo jít o oficiální titul proroka. Je to velmi vážný kazatel, který na pozadí svědectví o Boží lásce kára nedůstojně prováděný kult [1,6.7.13] a příliš lehkomyslné uzavírání sňatků s pohankami, jakož i příliš lehkomyslné umožňování rozvodů [2,11n]. Proto musí přijít soud Boží.

Doba, do níž patří M., je určena těmito okolnostmi: chrám stojí [1,10; 3,1.10], oběti jsou přinášeny [1,7 až 10], zemi vládne místodržitel [1,8], t. j. kníže, Ezdráš-Nehemiáš ještě neprovedli reformy, protože M. má o obětech jiný názor než Ezdráš–Nehemiáš. Odvolává se na [Dt 1,8; 2,11; 3,8-10; 4,4] a předpokládá oběť na každém místě: 1,11n. Sellin klade M. do r. cca 470 př. Kr., t. j. mezi stavbu chrámu r. 515 a reformu Ezdrášovu r. 458 př. Kr.

Obsah

Učení

Ve shodě s ostatními proroky ukazuje [1,2] na lásku Boží, která si zvolila Izraele za svůj lid. Rozvody, v národě bujející, a smíšené sňatky jsou hříchem proti této Boží lásce. Bůh je ovšem i Bohem spravedlivým. Odměňuje zbožné a trestá bezbožné. Proto přijde den Hospodinův hrozný pro nevěrné, osvobozující pro věřící. Tímto výhledem do budoucnosti jest spojena kniha M. s Novým Zákonem. Od povolání pohanů k evangeliu čeká M. nápravu zlořádu, panujícího v lidu vyvoleném.