Abakuk, judský prorok a snad jeden z chrámových zpěváků [Ab 3,19 „můj neginot“], který žil nejspíše kolem r. 600 př. Kr., tedy v době, kdy se Kaldejští objevili na jevišti světových dějin a kdy v Judstvu nastává náboženský úpadek po smrti Joziášově u Megiddo. Ze života prorokova víme jen tolik, že žil nejspíše v Jerusalemě a napsal knihu, jež zaujímá osmé místo v řadě t. zv. malých proroků.
Podle Sellina jde v této knize o prorockou liturgii, určenou pro modlitební den v úzkosti před Kaldejskými, buď za Jojakima [607-597], nebo Sedechiáše [597-586]. Je těžko určit přesné datum této knihy. Ale chrám ještě stojí [2,20] a bohoslužby jsou konány i s hudebními a zpěvními vložkami [3,19]. Kaldejští jsou už na obzoru; podle 1,17 začali už vybíjeti národy bez lítosti.
Obsah knihy
Obsah knihy lze rozděliti takto:
Podle Duhma a W. J. Moultona jde v 3,1-19 o žalm, zpívaný později při chrámových bohoslužbách jako oslava Božího vykupitelského díla v minulosti a vyjádření neochvějné důvěry v Boží vedení v budoucnosti. Podle Sellina je celá kniha chrámovou liturgií. Jako celek řeší kniha otázku, jak Boží spravedlnost může připustiti zlo. Tedy tentýž problém jako v knize Jobově.