Žalm

Žalm [jako slovesný druh]. Tímto slovem odvozeným z řeckého psalmos [píseň doprovázená drnkacím nástrojem] přes latinské psalmus se překládá nejčastěji hebr. mizmór [Ž 3,1; 92,1 a mn. j.], jež je patrně označením zpěvu doprovázeného hudbou. Tímto slovem se překládají i jiné podobné hebr. výrazy [Ž 95,2; Iz 51,3]. V češtině musíme vyjádřit hebr. sloveso zammér obratem ‚ žalmy zpívati, prozpěvovati‘, na př. Sd 5,3; Iz 12,5; 1Pa 16,9; Ž 7,18; 18,50.

Jak je i z uvedených míst patrno, vyskytují se v SZ-ě [i v NZ-ě] ž-y i mimo knihu *žalmů: v knihách historických [na př. modlitba Anny, 1S 2,1-10], prorockých [na př. Iz 12; 38,10-20; Jon 2,3-10]. I v pozdější době vznikaly ž-y, z nichž některé jsou zařazeny i do knih apokryfních [na př. Sirach 51; 1Mak 7,37n], soubor 18 pozdních ž-ů z prvního stol. př. Kr. tvoří pseudepigrafní „Žalmy Šalomounovy“. Přibližně z této doby pocházejí i roku 1947 u Mrtvého moře nalezené ž-y essejské, t. zv. hódájót.

V NZ-ě je tento druh zastoupen u L 1 [v. 46-55 chvalozpěv Mariin, t. zv. „Magnificat“, v. 68-80 zpěv Zachariášův, t. zv. „Benedictus“] a ve Zj [na př. 4,11; 15,3n; 19,5-8].

V apoštolských sborech byl pěstován zpěv různých písní, též ž-ů [Ko 3,16; Ef 5,19]. Nelze s jistotou říci, zda je tím označován druh písně či přímo ž-y SZ [k citátu jejich v NZ-ě viz *Žalmy 12]. Různé druhy ž-ů, královské ž-y, hymny, [děkovné] chvalozpěvy, žalozpěvy jsou popsány v hesle *Píseň. 631n.