Jozafat

Jozafat [= Hospodin soudí].

1. Syn Achiludův [2S 8,16; 20,24; 1Kr 4,3], kancléř na dvoře krále Davida a Šalomouna.

2. Syn Paruachův v Izachar [1Kr 4,17], jeden z dvanácti vladařů Šalomounových, kteří se starali o potravu pro královský dům.

3. Král judský [837-849], syn a nástupce krále Azy, s nímž spoluvládl nějaký čas [1Kr 22,41n]. Jeho matka, dcera Silchiova, se jmenovala Azaba. Nastoupil na trůn v 35 letech; panoval 25 let. Písmo vydává o něm dobré svědectví [1Kr 22,43; 2Pa 17,3.4]. Zvelebil své království, opravil města judská i efraimská, zorganisoval válečnou moc, upravil vnitřní správu a soudnictví, zkazil modloslužbu a upevnil náboženství Hospodinovo organisovaným vyučováním Zákona [2Pa 17,7–9]. Moc jeho uznávali i Filištínští, kteří odváděli vasalské poplatky stejně jako Arabové [1Pa 17,10n]. Uzavřel spolek se severním královstvím, oženil svého syna Jorama s dcerou Achabovou a Jezábelinou, Atalií [1Kr 22,44; 2Kr 8,18.26]. Tento spolek se nevydařil. Když s Achabem vytáhl proti Rámot Galád, utrpěli strašnou porážku [1Kr 22,1-38; 2Pa 18,1-34]. Achab byl raněn a umřel. J. se vrátil pokořen. Prorok Jehu káral ho za to, že se spolčil s bezbožnými [2Pa 19,1n]. Přesto však J. pomáhal synu a nástupci Achabovu Joramovi proti Moabským, ale i toto tažení neslavně skončilo [2Kr 3,4-27]. Jako Šalomoun, chtěl i on společně s Ochoziášem pěstovati námořní plavbu z Azion-Gaber do Ofir, ale lodi se již v přístavu rozbily [2Pa 20,35-37; 1Kr 22,48n]. J. byl jedním z nejslavnějších králů judských: odrazil Ammonitské, Moabské a Edomce, kteří napadli Judstvo [2Pa 20,1-30], a zanechal upevněnou říši svému nástupci Joramovi.

4. Mitnejský [1Pa 11,43], jeden z rytířů Davidových.

5. Kněz [1Pa 15,24], jeden z trubačů při přenášení truhly Boží do Jerusalema.

6. Syn Namsi a otec Jehuův [2Kr 9,2.14].

7. Údolí, kde podle Jl 3,2.12 vykonán bude soud nad pohany. Údolí J. je od 4. křesťanského století ztotožňováno s údolím Kidron [Cedron], jež dělí *Jerusalem od hory Olivetské. Teče jím potok Cedron. Židé i mohamedáni věří, že zde bude vykonán poslední soud. Ovšem toto ztotožnění obou údolí je pouhá domněnka, vzniklá na podkladě Za 14. Pokud víme, žádné historické údolí nemělo toto jméno. Jl symbolicky označil údolí posledního soudu jménem, jež znamená „Hospodin soudí“.