Veřeje

Veřeje, dva kolmé obrubové trámy, obyčejně dřevěné, výjimečně kamenné, na nichž jsou upevněny dveře [zárubně, futro]. Kral. tak překládají hebr. mᵉzûzá [Ex 12,7.22n; 21,6; Dt 6,9; 11,20; Sd 16,3; 1S 1,9; 1Kr 6,31; 7,5; Př 8,34; Iz 57,8; Ez 41,21; 43,8; 45,19; 46,2] a 'ajil [Ez 40,9n. 16.21.24.26.29.31.33n. 36n.48n; 41,3], jež jindy překládají výrazem *podvoj. Badatelé se domnívají, že 'ajil je architektonický název pro umělecky vyřezávané v. a uspořádané jako výstupek, otevřená krytá předsíňka [lidově žudro]. U Am 9,1 a Sof 2,14 nejde o v., nýbrž o prahy [hebr. sap, sr. Sd 19,27; 1Kr 14,17; Ez 40,6 a j.]. Veřejím domu se přisuzoval za starověku velký význam. „Věřilo se, že v nich sídlí domácí bůžkové, ochránci domu. Když se otrok rozhodl nepřijmouti pánem nabízenou svobodu a chtěl setrvati v jeho domě dál, zpečeťovalo se toto rozhodnutí symbolickým úkonem. Pán jej vedl k ‚ochránci domu‘, kde mu probodl ucho na znamení, že jej připoutává k tomuto místu [Ez 21,5n; Dt 15,17]. Na ochranu proti zlým mocnostem se na v. připevňovalo nebo do nich zasazovalo ‚znamení‘ [Iz 57,8], ať už to byly předměty nebo kresby, jimž se přisuzoval kouzelný účinek. Jahvismus hledí tyto zvyklosti usměrnit aspoň potud, že nařizuje napsati na v. izraelské vyznání víry [Dt 6,4n]. Obyčej židovský pomazávati v. dveří o velikonocích krví jehněčí [Ex 12,7 a j.] vysvětlí se také jen z tohoto okruhu představového“ [Bič I., 171n].