Pohanění

Pohanění. *Hanba. *Hanění. P. je opakem *slávy, požehnanosti [*Požehnání], síly, vítězství, úspěchu. Neplodnost byla pokládána za p. [Gn 30,23; L 1,25] právě tak jako znetvoření těla [1S 11,2, sr. Sd 1,6n] nebo násilné smilstvo [2S 13,13]. I pouhá slova mohou způsobiti p., jež ochromí sílu člověka [1S 17,10.25n; 25,39]. Izraelec cítil p. jako drtící moc [Ž 69,21], jež nějak souvisí s pouhou lidskou existencí [Jr 20,18]; proto prosil Boha za to, aby odvrátil od něho p. [Ž 74,22; 119,39; Iz 4,1] nebo aby p-ím stihl nepřátele [Neh 4,4]. Neboť zbožný Izraelec byl přesvědčen, že ve skutečnosti je jeho p. namířeno vlastně proti Bohu [Ž 69,8.10; Jr 15,15]. Proto od spásy očekával i vysvobození z p. [Iz 25,8; Jl 2,17.19]. Při tom je si Izraelec vědom, že p. nějak souvisí s hříchem a že jeho podstatou je narušený poměr k Bohu [Jr 3,25, sr. Př 14,34; Ž 79,4; Iz 43,28; Oz 4,7].

Pisatel Žd 11,26 uvádí v souvislost p. [oneidismos], jež se rozhodl Mojžíš snášeti s Izraelem, s budoucím p-ím, t. j. utrpením Kristovým, jako by chtěl naznačit, že všecka utrpení mají své místo ve spasitelném plánu Božím. Při tom je rozhodnutí Mojžíšovo hodnoceno jako čin víry. Podobně se mluví o p. Kristově v Žd 13,13. Tak jako Ježíš trpěl „vně za ohradou“ [Kral. „ven ze stanů“], tak i křesťané se mají oddělit od nesvatého světa a při tom nésti p., jež s takovým počínáním je spojeno. „P. Kristovo“ je utrpení, jež věřící musejí nést právě jako křesťané. Toto p. spojuje věřící s Kristem v nerozlučnou jednotu a v úzké obecenství [sr. Mt 5,11; L 6,22; 1Tm 4,10], jež dává podíl i na Kristově slávě [1Pt 4,14, sr. Ř 15,2n]. Ovšem, toto p. musí být skutečně kvůli Kristu. Jinak vyzývá 1Tm 3,7, aby křesťanský biskup neupadl v p. u lidí pro svůj nepříkladný život. Má naopak míti dobré svědectví od těch, kteří nepatří ke křesťanskému společenství.

Ještě jiné dva řecké výrazy překládají Kral. pojmem p. Atimia [= ne-čest, 2K 6,8; Hejčl-Sýkora: „docházíme-li cti nebo potupy“], jež jinde překládají „ohyzda“ [1K 11,14, Žilka: potupa; Hejčl-Sýkora: ne ke cti; Škrabal: na hanbu], „nesličné“ [1K 15,43, Žilka: potupné; Hejčl-Sýkora: v necti; Škrabal: nevzhledné], „ku potupě“ [Ř 9,21; Žilka: k nečestnému účelu; 2Tm 2,20, Žilka: pro všední užívání], „zahanbování“ [2K 11,21; Žilka: „k své hanbě“; Hejčl: „hanebné náruživosti“]. Hybris [= zpupnost; v trpném smyslu = pohana, urážka, zlé nakládání]. Pavel si libuje v utrpěných p-ích [2K 12,10; Žilka: násilnosti, Hejčl: příkoří], protože tak tím více může při něm vystoupiti moc Kristova. *Utrhati. *Zlořečiti. *Rouhání. *Potupa.