Složiti

Složiti, skládati, položiti na zem [Gn 24,18; 44,11; 1S 6,15], snímati [J 19,31, sr. Mk 15,36; L 23,53], odložiti [Ez 22,20], svléknouti [Ex 33,5; Dt 21,13; 1S 18,4; Neh 4,23; Iz 20,2; Jon 3,6; J 13,4; Sk 7,58], strhnouti [o stanu, Nu 1,51; 10,17], sesaditi s úřadu [2Kr 23,5], pestře stkati [o ústrojích lidského těla, Ž 139,15], ukládati [do zásobáren, Ž 33,7], dáti na hromadu [Iz 10,28], sestaviti, uspořádati [Kaz 12,9; sr. 1Kr 4,32]. S. nohy = připraviti se k smrti [Gn 49,33], s. ruce = připraviti se k spánku [Př 6,10]. S. lež proti někomu [Ž 119,69], doslovně hebr. „natříti, zašpiniti lží“, přeneseně „přisouditi prolhanost“. S. rok [Jb 9,19], stč., hebr. = určiti čas předvolání k obhajobě; předvolati k soudu, k obhajobě. J. Hrozný překládá: „Jde-li o sílu mocného, hle, on tu je, jde-li však o právo: Kdo mě předvolá k soudu?“ Kral. pak v Poznámkách vykládají: „Ani mocí, ani právem nebo soudem [Bohu] na odpor stavěti se nemohu aniž chci“. S. v úmyslu = pojmouti úmysl, zamýšleti [2S 13,32]. S. řeči něčí v srdci = vložiti něčí slova do srdce, dobře si je pamatovati a o nich uvažovati [Jb 22,22; Př 22,18; sr. Ez 14,3; L 2,19; 9,44]. S. naději = důvěřovati [Ž 37,5]. V Ž 89,20 navrhují někteří vykladači čísti místo hebr. ʻézer [= pomoc] hebr. nézer [= koruna, diadém]. Duhm se při této libovolné korektuře dovolává v. 40, kde je nézer. V. 20 překládá: „Dal jsem diadém bohatýrovi“. Myslí na Davida, jenž byl vybrán z lidu. „Složím v Siónu spasení“ [Iz 46,13], doslovně z hebr. „Na Siónu budu dávat [uštědřovat] spásu“.

V NZ je užito v řečtině téhož slovesa o odkládání rouch [Sk 7,58] a odkládání „prvního obcování“ [Žilka „staré osobnosti lidské, podle níž jste dříve byli živi“], lži [Ef 5,25], hněvu, vášnivosti, zloby, zlořečení a pomluv [Ko 3,8; sr. 1Pt 2,1]. Jde o svlečení starého člověka a oblečení nového, jež bylo umožněno přijetím křtu [sr. Ga 3,27-29]. – Podle 2K 5,19 smířil Bůh svět se sebou v Kristu Ježíši, a to jednak tím, že z nepochopitelné milosti nepřičítá lidem jejich provinění, tj. odstraňuje s člověka břemeno viny [sr. v. 21], jednak tím, že „složil“ v apoštolech slovo smíření, tj. uložil jim, aby o tomto aktu smíření svědčili a tím do jejich rukou vložil mocný prostředek, jímž by vedli k osobnímu přijetí oné všeobecné a objektivní nabídky Božího smíření. – 2Tm 1,12 Kraličtí obratem „to, což jsem u něho složil“ překládají řecké parathékén mú = mé depositum [= svěřený statek, svěřenství]. Vykládají to tak, že Pavel složil u Boha do opatrování korunu věčného života [sr. 2Tm 4,8], kterou mu Bůh dovede uchovat neporušenou až ke konci posledního soudu [sr. 1Tm 6,19]. Bengel a po něm Hofmann se domnívají, že to, co Pavel u Boha složil, je jeho duše [sr. 1Pt 4,19 s L 23,46].

Novější vykladači [např. Riggenbach] se však domnívají, že to, co Pavel u Boha složil, jsou buď osoby a sbory, které získal pro evangelium [sr. Sk 20,32; F 2,16; 1Te 2,19n], anebo všecka utrpení a strasti, jimiž prošel Pavel při své práci pro evangelium a jež mu budou při posledním soudu připočteny k dobru [sr. 1Tm 6,19]. Ale řecké parathéké, jež je ve v. 14 překládáno výrazem poklad, se tu vztahuje na evangelium, které Bůh svěřil Pavlovi, takže správně překládají Žilka, Hejčl, Škrabal [s menšími obměnami]: „On má moc zachovati svěřený mi poklad až do onoho dne“, „jest mocen zachovat až do onoho dne své svěřenství“ přes všechny útoky a svody nepravých učitelů. Jinými slovy: Pavel důvěřuje Bohu, že zachová na zemi neporušenou pravdu evangelia až do konce světa.