Bázeň

Bázeň Hospodinova nebo Boží je přímo základním pojmem biblickým, zejména starozákonním. Tam je definicí a synonymem zbožnosti. K označení zbožnosti i náboženství neznala hebrejština jiného slova. Ovšem, bázeň Boží v biblickém smyslu není děs před nevypytatelným božstvem [mysterium tremendum] anebo únik podobný Adamovu, když se skryl před Hospodinem [Gn 3], nýbrž právě naopak důvěrným, ale uctivým vzhlížením slabého a porušeného stvoření k moci, velebnosti a svatosti svého Stvořitele. Vědomí propastného rozdílu a přece úzké závislosti mezi člověkem a Bohem patří k podstatě biblické „bázně“ [Dt 6,2; Př 1,7; 2,5; 10,27; 1J 4,18]. V srdcích je vzbuzována netoliko přísností Božích soudů [Dt 10,12.17.21], nýbrž také a především jeho dobrodiním [Ž 67,8; 130,4]. Dobře ukazuje L. Köhler [Theologie des ATs, 1936], že pravá bázeň je ovocem Božího odpuštění a milosti; Bůh odpouští člověku, aby se bál Boha a „uctivost k němu zachována byla“. Bázeň je spasitelný čin Boží a projevuje se poslušností [Kaz 12,13; Dt 28,58]. Bázeň Hospodinova je dření zbožnosti a mravnosti a tedy i počátek moudrosti [Př 8,13; 16,6]. K bázni váže Bůh své nejkrásnější sliby: štěstí [Kaz 8,12], zdraví [Př 3,7n], dlouhověkost [Dt 6,2], požehnání potomstvem [Jr 32,39], přátelství, dobrotu a ochranu Hospodinovu [Ž 25,14; 31,20; 33,18; 34,8; 103,11 a j.]. Účelem Zákona je budit tuto bázeň, t. j. zbožnost [Dt 4,10].

I v NZ je bázeň Boží studnicí zbožnosti či lépe víry v Boha [L 18,4; 23,40; Sk 9,31; 10,35; Ef 5,21; Ko 3,22; 1Pt 2,17; Zj 14,7; 15,4]. „Bojící se Boha“ [sebomenoi ton theon] byli všichni proselyté, kteří přešli z pohanství k židovství. I v nové smlouvě milosti zůstává Bůh Bohem svatým a nepřístupným tomu, kdo odmítá jeho milost [Mt 10,28; 18,34; Žd 4,1; 10,31; 1Tm 5,20; Jk 2,19]. I křesťan má konat své spasení s bázní a třesením [F 2,12; 2K 5,11; 7,1; Žd 12,18-19.28]. Ale tato bázeň je převyšována a překonávána láskou, s níž se k nám Bůh v Kristu Ježíši přiblížil a pro něhož se smíme cítit syny Božími. Bázeň a strach plynou právem z vědomí hříchu, nemají však konečné platnosti pro vítězství Kristovo nad hříchem [Ř 8,15; 1J 2,28; 3,21; 4,17; 2Tm 1,7].