Strach

Strach. Kral. tak překládají 20 hebr. výrazů, jež označují všecky stupně a druhy s-u, bázně a úzkosti [*Bázeň. *Děsiti se. *Lekati se] od tělesného chvění, roztřesení a zhroucení [chárad = třásti se, Oz 11,10; chᵉrádá = tetelení, 1S 14,15; Iz 21,4; ra'ad, rᵉádá = třesení, Ex 15,15; Ž 55,6; 48,7; rᵉ'ét = drkotání, Oz 13,1; ra'aš – třesení, chvění, skákání hrůzou, Ez 12,18; zᵉwá'á = otřes, rozechvění, Iz 28,19; chat = zlomen, zmaten, Jb 41,24; chittát = rozlomení, Ez 32,32; mᵉchittá = rozlámání, zničení, zánik, Př 10,29; Jr 17,17; chittá = zlomení, Gn 35,5; rágaz = býti neklidný, 1S 14,5] po duševní úděs a hrůzu [behálá – ohromení, Lv 26,16, jež může vést až k náhlé smrti, Iz 65,23; balláhá = úděs, Jb 18,14; magor = couvnutí, Ž 31,14; Iz 31,9; Jr 6,25; 20,3n; 'émá = strašlivost, hrůza, Ex 23,27; Dt 32,25; Joz 2,9; Jb 9,34; Ž 55,5; Iz 33,18; mora' = úžas, Gn 9,2; Dt 11,25; předmět úžasu, Iz 8,13; hrůzu budící div, Dt 4,34; 26,8; 34,12; Ž 9,21, sr. Jr 32,21;L 4,36; mórek = bázlivost, Lv 26,36]. Hebr. chémá znamená spíše žár, jed, hněv. Těžko přeložitelné Jb 36,18 tlumočí Hrozný: „Jenom aby tě nyní nesvedl hněv [k výsměchu] a nezmátlo tě množství výkupného.“ Nejčastěji je tak přeloženo hebr. pachad odvozené od slovesa páchad – chvěti se strachem, býti předěšen [na př. Gn 31,42.53; Ex 15,16; Dt 28,67; 1S 11,7; 2Pa 17,10; 20,29; Est 8,17; Jb 4,14; 13,11; 15,21; 21,9; Ž 53,6; 105,38; 119,120; Př 1,33; 3,25; Pís 3,8; Jr 48,43n; 49,5; Pl 3,47].

Výraz s. může označovat to, čeho se člověk bojí, co mu nahání hrůzu. Tak Gn 9,2 praví o člověku, že všeliký živočich země a všecko ptactvo bude mít s. před ním; totéž se praví o Izraelcích v Dt 11,25 ve vztahu k praobyvatelům zaslíbené země. „S. vás, váš“ = s. před vámi [Joz 2,9]. „S. židovský“ – s. před Židy [Est 8,17; Ž 105,38; sr. J 7,13, kde jde o s. před nejvyšší židovskou radou; podobně J 19,38; 20,19; 1Pt 3,14]. „Jeho s.“ = s. z něho [Mt 28,4]; „jejich s.“ [1Pt 3,14] = jejich hrozby; s. před nimi [Dt 7,21].

Také Hospodin zastupů je bytostí, jež vzbuzuje s. [Iz 8,13, sr. *Bázeň] nejen svou *svatostí [Iz 6,5], ale i svými podivuhodnými činy [Dt 26,8 a j. Viz výše!], jež zjevují jeho podstatu [sr. L 4,36; 5,8n]. V tom smyslu je Bůh označen výrazem „s. Izákův“ [Gn 31,42.53 „pachad jischák“], t. j. ten, před nímž se Izák bojí. Podle Albrighta, citovaného u Biče II., 200, lze sice vyložit tento výraz jako „Příbuzný Izákův“, ale souvislost textová v Gn 31,42.53 podle Pedersena jasně ukazuje směrem tradičního překladu. Celý SZ ukazuje, že každé zjevení Boží budilo s., což mělo výchovný účel [„abyste nehřešili“, sr. Ex 20,20]. Boží sláva je totiž „jako spalující oheň“ [Ex 24,17, sr. Dt 5,26], jeho jméno je hrozné [Ž 99,3; 119,9], on sám je přehrozný, vyjde-li ze svých svatyň [Ž 68,36], takže samy jeho svatyně jsou předmětem bázně [Lv 19,30; 26,2]. I cesta Hospodinova, t. j. způsob jeho jednání, je s-em těm, kteří činí nepravost [Př 10,29]. Není divu, že tělo žalmistovo se děsí s-em před Bohem [Ž 119,120]. Ale u věřícího je tento s. spojen s důvěrou. Kraličtí proto raději mluví o *bázni tam, kde jde o s. před Bohem u věřících [na příklad 2S 23,3; Ž 5,8; 19,10; Př 1,7.29; 10,27; 14,26n; Sk 10,31; 2K 7,1; Ef 5,21 aj.].

S. ovšem označuje převážně ohromující a ochromující subjektivní pocit [Ex 15,15n; Dt 28,67; 32,25; 1S 14,15; Jb 4,14; 15,21; Ž 119,120; Iz 31,9; sr. Mt 14,26; L 1,12; 21,26; 1K 2,3; 2K 7,5]. Proto se v bibli mluví často o s-u a hrůze [Gn 9,2; Mk 16,8], o s-u a úděsu [Iz 8,12; Sk 3,10]. „S. muk“ = hrůza z muk, před mukami [Zj 18,15, sr. v. 10]. „S-ové smrti“ = hrůzy smrti [Ž 55,5]. „Král s-ů“ = smrt [Jb 18,14]. „S. Boží, Hospodinův“ = s., který sesílá Bůh [Gn 35,5; Ex 23,27; Lv 26,16.36; 1S 11,7; 14,15; 2Pa 17,10; 20,29; Jb 13,11; sr. Ž 9,21; Jr 20,4; 49,5; Ez 32,32 a j.]. Hospodin však slibuje, že svůj lid vysvobodí ze s-u [Př 1,33; 3,25; Iz 14,3; 65,23, sr. L 1,74; F 1,14], takže Jr 17,17 se může modlit, aby mu Bůh nebyl k s-u, ale útočištěm v čas trápení. *Strachovati se, strašiti se. Někdy s. = úcta [2K 7,15; Ef 6,5].

V Žd 5,7 je užito řeckého eulabeia, jež může znamenat zbožnou bázeň, zbožnost, takže Hejčl-Sýkora překládají: „Pro svou úctu [k Bohu] byl vyslyšen“. Podobně Žilka: „Byl vyslyšen pro svou bázeň Boží“; Škrabal: „Byl vyslyšen pro [svou] uctivost“. Znamená-li eulabeia s., úzkost, pak je smysl tohoto verše ten, že Ježíš byl zbaven úzkosti [ačkoli ne ze smrti]. Ale to neodpovídá souvislosti [„ačkoli byl Syn Boží“]. Mnozí se proto domnívají, že tu vypadla částice záporová ne-: „nebyl vyslyšen v tom strachu, ačkoli byl Syn“. – „S. jest“ [Sk 19,40] = jest se obávati, je nebezpečí; jsme v nebezpečenství; dáváme v sázku. – „Vrchnosti nejsou k s-u“ [Ř 13,3] = vrchnosti nejsou postrachem.