Strachovati se, strašiti se

Strachovati se, strašiti se. Vedle sloves, příslušných k výrazům uvedeným v hesle *Strach [na př. páchad = třásti se, Dt 28,66; Ž 27,1; 53,6; Př 3,24; Iz 12,2; 19,17; megúrá = to, čemu se člověk vyhýbá; obava, Iz 66,4; chátat = býti ochromen bázní, hrůzou, Dt 1,21; 31,8; Joz 10,25; 2Pa 20,17; Ez 3,9; jaré' = třásti se, Jb 5,22; Iz 37,6; Ez 2,6], užívá SZ ještě sloves cháfaz = vyskočiti k útěku, spěšně utíkati; býti znepokojen, Dt 20,3; sd'ar = třásti se, cítiti posvátnou úctu, Dt 32,17; šá'á = ohlížet se [po pomoci], Iz 41,10.

V NZ-ě jde o pět sloves: fobeisthai = báti se, míti úzkost L 12,4; deilián = býti zbabělý, malomyslný, J 14,27; ptoeisthai = býti vystrašen, děsiti se, L 21,9; ptyresthai = dáti se zastrašit, zakřiknout, F 1,28; tarassein = uvésti ve zmatek; pass. býti uveden ve zmatek, zděšení, L 24,38.

Je příznačné, že bible uznává jen *bázeň před Bohem. V tom smyslu je snad rozuměti Př 28,14, kde je blahoslaven člověk, jenž se strachuje vždycky, aby Boha neurážel a proti němu nehřešil, sr. F 2,12 [Poznámky Kral.]. Jinak je plna výzev: Nestrachuj se! a pod. [Dt 31,8; Joz 8,1; Jr 30,10; 46,27 a j.]. Za touto výzvou stojí obyčejně ujištění: „Hospodin bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá“ [Dt 31,8; sr. 20,3] nebo podobná zaslíbení [2Pa 20,17; Jb 5,22; Př 3,24; Iz 41,10]. Doufání v Boha a strach se vzájemně vylučují [Ž 27,1; Iz 12,2]. Zvláště NZ ukazuje, že každá ustrašenost je něčím nepřiměřeným u toho, kdo uvěřil v Ježíše Krista jako svého Pána a zmrtvýchvstalého Spasitele [L 24,38; F 1,28; sr. Mt 8,26; Mk 5,36; 16,6; L 12,5; 1J 4,18; Zj 1,17; 2,10 a j.]. Neboť mnohé z těch věcí a událostí, jichž se jiní bojí, jsou jen nutnou předzvěstí příchodu Kristova [L 12,4; 21,9], který dává věřícím vnitřní pokoj a zbavuje malomyslnosti [J 14,27; sr. L 2,10].