Děsiti se, ztrnouti, zhroziti se

Děsiti se, ztrnouti, zhroziti se jsou výrazy, spojené v Písmě sv. téměř vždy s něčím, co stojí mimo hranice lidských dějů a možností, za čím tedy je možno spatřiti zasažení Boží [Jb 13,11.21; Lv 26,32; Dt 34,10-12]. Jde o podivuhodné a hrozné skutky Boží, jichž se děsí Boží nepřátelé [Iz 19,16; 31,9; 32,11; Jr 2,12]. Je to reakce člověka na zjevení božského, jež u věřícího vede ke zbožnému údivu [Iz 52,14 sr. 11,6]

V Novém Zákoně se vyskytuje pojem úděsu ve spojení s vypravováními o divech [Mk 2,12; L 5,26; Mk 6,51; 7,37; L 9,43; Mk 5,20 a L 11,14: diviti se; Mt 12,23 „děsiti se“]. Nejde jen o prostý údiv nad neobyčejným činem, ale o tušení, že zde zasahuje v Ježíši Kristu Bůh sám, že se plní proroctví Iz 35,5n. Údiv a úděs může být dokonce předběžným stupněm víry [Mt 14,33 sr. Mk 6,51], ale ovšem i výrazem pochybností a kamenem urážky [L 24,41]. I Ježíš sám byl předmětem údivu [v řeckém textu „úděsu“ L 11,38; Mk 15,5; Mt 27,14]. Pilát jistě tušil něco z tajemství osoby Ježíšovy [J 19,8n sr. Mt 27,19].

I ve Skutcích se shledáváme s úděsem v souvislosti s vypravováními o zázračných událostech [Sk 2,7; 3,12], ale zde jako u Jana [5,20; 7,21] jde většinou o podiv nevěřících, kdežto věřící jsou vyzýváni, aby se nedivili [J 3,7; 5,28; 1J 3,13]. Ovšem, ne všecka slova v NZ, znamenající úděs, jsou naplněna tímto náboženským obsahem [na př. Ga 1,6; 2K 11,14]. Čtenář sám musí rozeznat, zda jde o theologický nebo světský pojem.