Heslo
Světský
Světský, patřící tomuto *světu, věku. S. člověk je ten, jehož úděl a touhy se soustřeďují výhradně na pozemský život [Ž 17,14, sr. L 16,8; také Jb 21,7-13; Ž 73,3-12]. „S-á svatyně“ [Žid 9,1] = pozemská svatyně, tedy pomíjející v protikladu ke svatyni nebeské [sr. v. 11 n]. „S-é žádosti“ [Tt 2,12] jsou totožné s tím, co 1J 2,16 nazývá žádostí těla, očí, pýchou života [Žilka: tělesný chtíč, chtíč očí, chlubivost života], jež nejsou z Boha, ale ze *světa. V 1Tm 4,7 tak překládají Kral. řecké bebélos, jež znamená profánní, nesvatý, ležící mimo oblast svatého Boha a jeho evangelia. 1Tm tak označuje gnostické mythy [Kral. básně], tajné nauky o vzniku světa a dosažení „moudrosti“, jež s evangeliem nemají nic společného. Tentýž řecký výraz překládají Kral. v 2Tm 2,16 slovem nepobožný [o řečech a naukách starokřesťanských bludařů], v 1Tm 1,9 slovem nečistý [Žilka: jimž je všecko světské]. Jde o lidi profánní, vzdálené Bohu. V Žd 12,16 mají Kral. výraz ohyzdný [Žilka: světsky smýšlející; Hejčl-Sýkora: lehkomyslník; Škrabal: nízký]. Jde o Ezaua, který byl pro Židy obrazem nízkého, přízemního člověka, který nemá pochopení pro Boží věci.