Vinen, viniti, vinník

Vinen, viniti, vinník. Tak překládají Kral. ve SZ-ě převážně kořen '-š-m [= nésti odpovědnost, Lv 5,2nn; Jr 50,7; vyznati vinu, Oz 5,15; přiznati vinu, 2S 14,13], o němž viz heslo *Vina. Totéž sloveso překládají Kral. také výrazy uvoditi na sebe vinu [Ez 25,12], prohřešiti se [Oz 13,1], hřešiti [Oz 4,15], býti obviněn [Jr 2,3] a pod. Nesnadný je překlad Sd 21,22. Izraelci doporučili pozůstatkům kmene Benjaminova, aby se zaopatřili ženami při náboženské slavnosti v Sílo. Pro případ, že by otcové a bratři těchto uloupených žen volali Benjamince k odpovědnosti, měli Izraelci připravenou odpověď: „Slitujte se kvůli nám nad Benjaminci [Karafiát: „Slitujte se nám nad nimi“], neboť za války jsme opominuli uchovati pro ně dostatek žen, aby pokolení nevyhynulo. A jestliže jste se spolu s námi přísahou zavázali, že žádný z nás nevydá své dcery Benjaminským [Sd 21,1.7], neprovinili jste se proti této přísaze, protože jste vy jim svých dcer nedali. Byly přece uloupeny“ [Karafiát: „Však jste vy jim nedali jich, abyste nyní vinni byli“]. Oz 10,2 překládají Kral. „Klade díly srdce jejich, pročež vinni jsou“. Jiní překladači tlumočí: „Jejich srdce je rozdělené“ a odkazují na 1Kr 18,21 a Mt 6,24. Ale hebr. chálak [= rozděliti se, 1Kr 16,21] může znamenat také býti hladký, licoměrný, pokrytecký [sr. Ž 55,22, kde je užito téhož slovesa]. Karafiát v tom smyslu překládá: „Úlisné jest srdce jejich, nyní vinni jsou“.

V Lv 17,4 je užito hebr. slovesa chášak [= připočísti k tíži]. Tomu, kdo obětoval vola, beránka nebo kozu jinde než před stánkem úmluvy, bude prolitá krev připočtena k tíži [Kral. „vinen bude krví“] jako neospravedlnitelné prolévání krve, jehož následkem bylo vyloučení z pospolitosti vyvoleného lidu. V Ex 34,7 a Sd 15,3 je užito slovesa náká [= býti čist, bez viny, bez odpovědnosti]. Ex 34,7 jest snad lépe překládati: „Nenechává docela bez trestu, ale navštěvuje nepravost…“. Hebr. jákach u Jb 39,32 znamená činiti předhůzky, výčitky, volati k odpovědnosti.

V NZ-ě řecké hypodikos v Ř 3,19 označuje toho, který je zavázán činiti to, co je právně uznáno jako norma, který však to nečiní a tak propadá soudu a trestu. Vůči Bohu jsou všichni dlužníky, provinilci, tedy hříšníky [sr. L 13,4 s 13,2, kde ofeiletés = dlužník, vinník ve v. 4 je souznačné s hamartólos = hříšník ve v. 2; podobně je tomu u L 11,4, kde hamartia = hřích je uvedeno v souvislost s vinníkem: „Kdo se proviňuje proti nám“]. „Býti vinen [řecky enochos] tělem a krví Páně“ [1K 11,27] = proviníti se proti tělu a krvi Páně. Ten, kdo přistupuje ke sv. večeři nehodně, t. j. bez náležité přípravy, lehkomyslně, neuctivě a ve vzdorném duchu, proviňuje se tak, jako ti, kdo ukřižovali Ježíše Krista [sr. Žd 6,6]. Téhož řeckého výrazu [enochos] je užito u Jk 2,10 [Hejčl: „Kdo by celý Zákon zachovával, ale prohřešil se v jednom jeho příkazu, prohřešuje se proti všem“]. Sk 19,38 překládá Žilka: „Zasedají soudní dvory a jsou tu místodržitelé; ať si to vyřídí vzájemnou žalobou“. Ostatní místa jsou srozumitelná ze souvislosti.