Následovník

Následovník. V Kral. SZ pouze dvakrát. Je tak označen ten, kdo usiluje, kdo jde buď za nešlechetností [Ž 119,150] nebo za spravedlností [Iz 51,1]. V NZ jde o překlad řeckého výrazu mimétés, jenž znamená napodobitel [v divadle, umění, řemeslech, v chování a p.]. Při tom však nejde o napodobování vnějších způsobů života, nýbrž spíše o poslušnost příkazů, o uznání autority, o závaznost příkladu. Ap. Pavel vyzývá korintské křesťany, aby ho napodobovali [Kral. : „buďte následovníci moji“ 1K 4,16]. Nejde o napodobování jeho osobních způsobů života, nýbrž o poslušnost cest [a učení] v Kristu, k jejichž osvěžení jim posílá Timotea [v. 17 sr. F 4,9]. V 1K 11,1 je tatáž výzva s připomínkou, že Pavel sám „napodobuje“ [Kral. : následuje], t. j. je poslušen, řídí se Kristem [sr. 1K 9,19nn; 10,32nn]. V 1Te 1,6 připomíná Pavel soluňským křesťanům onen okamžik, kdy působením Ducha sv. přijali zvěstované slovo přes mnohou tíseň [Kral. úzkost] a nepřátelství, jež proti sobě vyvolali. Tak se stali napodobiteli [Kral. „následovníci“] jak Pavlovými [sr. 1Te 2,2.14], tak Kristovými, protože se v těchto úzkostech osvědčili jako radostní učedníci Páně [sr. Mt 5,10nn] a tím se stali vzorem ostatním věřícím v Makedonii a Řecku. Jako služebník Kristův klade sebe Pavel za vzor [příklad] i v 2Te 3,7n [Kral. : „kterak jest potřebí následovati nás“, Žilka: „jak máte napodobiti“], když soluňské křesťany napomíná, aby nikomu ve sboru nebyli na obtíž, ale prací si hleděli vydělat na živobytí. Ale i když tu nejmenuje Krista, nutno i zde předpokládat, že Pavel sebe klade za vzor jen v pokorném vědomí, že pohnutkou jeho příkazu je Kristus jako pravidlo víry a života [sr. F 2,5-11; Ga 2,20]. Proto tak směle vyzývá k napodobení sebe. Ve F 3,17 vsunuje Žilka do textu Krista, když překládá: „Staňte se již spolu se mnou napodobiteli Krista“. Jistě to není proti duchu Pavlovu, ale řecký text lze lépe překládat „Staňte se všichni spolu mými napodobiteli“. Při tom Pavel vyzývá, aby si všímali lidí, kteří tak žijí jako on a tak rozlišovali mezi dobrými a špatnými vzory [sr. 3J 1,11 : „Nenásledujž (nenapodobuj) zlého (totiž Diotrefa), ale dobrého (totiž Demetria)“]. I tu Pavel zdůrazňuje svou misionářskou autoritu a tak vlastně vyzývá k poslušnosti. Pisatel Žd 6,12 klade za příklad muže staré smlouvy, kterým se pro vytrvalou víru dostalo splnění slibů. Této vytrvalé víry, jež se nelekala protivenství, mají býti čtenáři listu napodobiteli [Kral. „následovníci“], aby i oni jí dosáhli [sr. Jk 5,10]. Podobný význam má výzva v Žd 13,7 [Žilka: „Napodobte jejich víru“]. Nejde tu o napodobení obsahu víry, ale o její osvědčení v životě i ve smrti. Poněkud jiný význam má 1Te 2,14, kde se mluví o soluňských křesťanech jako o následovnících [napodobitelích] církví Božích na palestinské půdě. Pavel tu připomíná, že soluňský sbor není výjimkou, že jej stihlo totéž, co jiné před nimi, když procházejí utrpením. Jde tu tedy o srovnání utrpení sboru soluňského s utrpením jiných sborů.

Jediným místem, kde se mluví o následovnících [napodobitelích] Božích, je Ef 5,1. Ale poněvadž se tu připomíná, že Efezští mají být napodobiteli Božími jako jeho milí synové, jde tu zase spíš o zdůraznění synovské poslušnosti, jejíž pohnutkou je Boží odpuštění [Ef 4,32] a láska v Kristu [Ef 5,2; Ko 3,13], než o stavění Boha za příklad, který lze napodobit tak, aby byl člověk podoben Bohu, sr. Mt 18,33. Pavel tu zdůrazňuje Boží autoritu, jíž nutno být poslušen.

Závěrem možno říci, že býti n-em v NZ znamená připojit se k někomu, vstoupiti s ním do obecenství, jež se osvědčuje týmž smýšlením a způsobem jednání. Není to napodobování, jež činí křesťana dítětem Božím, nýbrž naopak: musíš se stát nejprve dítětem Božím, abys mohl napodobit [Luther, sr. Mt 5,48].