Měsíc (na obloze)

Měsíc [na obloze]. Téměř všichni sousedé Izraelců a národové, s nimiž se dostali do styku, uctívali měsíční božstvo. Abraham byl obklopen touto modloslužbou v Ur a později v Gháran, kde byla střediska lunárního kultu. Jméno otce Abrahamova Táre [hebr. Térach] je odvozeno z téhož slovního kořene jako járéach [luna]. V Palestině [Astarta] a Egyptě [Isis] bylo měsíční božstvo uctíváno a zobrazováno ve svatyních v podobě půlměsíce nebo lidské postavy. Domněnka, že by hora Sinai byla snad zasvěcena měsíčnímu božstvu Sin, pokládá se dnes všeobecně za neudržitelnou. Jb 31,26n upozorňuje na zvláštní druh uctívání m-e líbáním vlastní ruky, nechtěl-li tu autor vyjádřiti pouze esteticko-smyslový půvab měsíce. Zejména po assyrských a babylonských nájezdech bylo pokušení uctívati m. mezi Izraelci veliké. Králové izraelští i judští klaněli se nebeskému vojsku [2Kr 21,3; 23,4n; Jr 7,18; 8,2]. Vypravování o stvoření světa [Gn 1; sr. Ž 104,19] sledovalo jistě také ten účel, aby Izrael byl uchráněn před modloslužbou věcí stvořených, tedy i měsíce. Dt 4,19; 17,3-5 výslovně zakazuje uctívání měsíce pod trestem smrti. Jiným zvykem, potíraným proroky, bylo předpovídání politických a j. událostí na základě tvaru a barvy m. [Iz 47,13]. Všeobecně byla rozšířena obava, že paprsky m. mohou uškoditi duševnímu i tělesnému zdraví člověka [Ž 121,6]. Slunci i měsíci byla připisována zvláštní plodící a zúrodňující síla [Dt 33,14]. Stejně tomu bylo u okolních národů: m. byl pokládán za dárce života a štěstí. Kouzlům prý propůjčoval zvláštní moc. Děti zrozené na novměsíc byly pokládány za děti štěstěny. M. měl význačnou úlohu ve snech Josefových [Gn 37,9] a v boji Jozuově v Ajalon [Joz 10,12-13]. I proroci věnovali m-i zvláštní pozornost ve vztahu ke dni Hospodinovu: Jl 2,10.31; Iz 30,26; 60,19 [sr. Mk 13,24; Zj 21,23].

M. určoval čas denní i bohoslužebný [Gn 1,16; Ž 136,9]. Den, v němž se objevil úplněk nebo *novměsíc za posvátný. Byl ohlašován troubením [Nu 10,10; Ž 81,4] jako den radosti a hodování [sr. 1S 20,5] spojený s mimořádnou obětí [Nu 28,11-14]. Od práce se ustalo [Am 8,5]. V době královské a později byl tento den pokládán za vhodný pro náboženské poučování [2Kr 4,23; Ez 46,1.3]. Novměsíc sedmého měsíce podléhal ustanovení o sobotě [Lv 23,24n; Nu 29,1-6]. Po návratu ze zajetí se tato slavnost proměnila v slavnost novoroční. *Novměsíc.

Svými pravidelnými změnami hodí se m. velmi dobře k určování času. Obíhá kolem země a s ní kolem slunce. Rozeznáváme trojí oběh: a) siderický [hvězdný], t. j. doba oběhu, počínajícího od některé stálice až zase po návrat k ní. Trvá 27 dní, 7 h. 43 min., 11 vteř.; b) drakonický [dračí], t. j. doba mezi dvojím protknutím dráhy sluneční. Trvá 27 dní, 5 hod. 5 min., 36 vteř.; c) synodický, t. j. doba mezi stejnými fázemi měsíce. Je nejdelší, protože země ve svém běhu pokračuje kupředu. Trvá 29 dní, 12 hod., 44 min., 2,9 vteř., t. j. doba, kdy měsíc opět prochází poledníkem. Tento třetí oběh se stal měřítkem času pro snadnou pozorovatelnost. Je to t. zv. měsíc astronomický na rozdíl od měsíce občanského, který má 30 nebo 31 dní.