Rok

Rok. Jako ještě i my dnes, převzali už staří Izraelci počítání doby, rozdělení roku na 12 *měsíců, dále sedmidenní týdny a dny o dvakrát dvanácti hodinách od Sumeřanů. Jen nepatrné reformy prodělal kalendář za všechna ta tisíciletí, vyvolané tím, že rok sluneční čítá přibližně 365 ¼ dne.

Starověk znal vedle tohoto slunečního roku o 365 dnech také měsíční o 354 dnech, jehož začátek přirozeně byl pohyblivý a vždy jednou za 33 roky se kryl se začátkem slunečního roku. Staří Izraelci velmi pravděpodobně původně také počítali na měsíční roky. Ne nadarmo umisťuje biblické podání Abrahama do střediska měsíčního kultu v Ur Chaldejském a uvádí jako jeho otce Táreho, jehož jméno v hebrejštině [Terach] vychází z téhož slovního kořene jako měsíc [jerach, járéach].

Po usazení v Palestině převzali Izraelci tamní kalendářní rok o 365 dnech, začínající o podzimní rovnodennosti. Souhlasně s mizejícím sluncem počítaly se i začátky měsíců od úplňku. Rok začínal veselicemi a slavností vinobraní, jež splynula už v době nám nepostižitelné s novoročními „svátky *stánků“. Čteme-li tedy o slavení velikonoci za Joziáše v témže roce, kdy nalezl zákon Hospodinův [2Kr 22,3nn; 23,23], vyplývá z toho, že rok začínal na podzim. Naproti tomu, vypočítávají-li se svátky v pořadí velikonoce – letnice – stánky [Ex 23,15n], svědčí to pro začátek roku na jaře! V Izraeli totiž nebyla praxe jednotná a snad spolurozhodovala občas i situace politická a s ní spojená duchovní závislost na sousedních velmocech. Zvláště pod babylonským vlivem se začalo počítat záhy od jarní rovnodennosti a tu zase, souhlasně se sílícím sluncem, počínajíc novměsícem. Po návratu ze zajetí babylonského zůstal právě tento způsob v platnosti přes tichý protest chrámu. Naproti tomu „církevní rok“ židovský počínal sedmého měsíce [Lv 23,24; Nu 29,1], tedy na podzim. Jen za Makkabejců přišel nakrátko tento kalendář ke cti i v občanském životě, aby se po dvou tisíciletích stal oficiálním kalendářem dnešního státu Israel.

R. byl rozdělen na čtyři části podle dvou rovnodenností [jarní a podzimní] a dvou slunovratů [letního a podzimního]. V hospodářském životě se mluvilo o šesti obdobích po dvou měsících: setí od poloviny října do poloviny prosince, zima od poloviny prosince do poloviny února, studeno od poloviny února do poloviny dubna, žeň od poloviny dubna do poloviny června, léto od poloviny června do poloviny srpna, a horko od poloviny srpna do poloviny října [Gn 8,22].