Heslo
Hlučení, hlučící, hluk
Hlučení, hlučící, hluk. Těmito výrazy bývá označován obyčejně válečný ryk [Iz 17,12n; 25,5; Sd 5,11; Jr 50,22] nebo hukot vody [Iz 17,12n; Jr 51,55], jenž je obrazem lidí bouřících proti Bohu a jeho vyvoleným [Ž 46,7; 74,23]. „Cisterna hlučící“ [Ž 40,3] je obrazem zkázy a zničení [sr. Iz 30,28; Ž 69,3]. Někdy je i zpěv označován posměšně jako hluk [Iz 24,8; Ez 26,13; Am 5,23] právě tak jako pohřební nářek [Mt 9,23; Mk 5,38] najatých plaček [Jr 9,17], zpěvaček [2Pa 35,25] a zpěváků [Am 5,16]. Ve Sk 19,29.31 překládají Kral. řecké theatron [= divadlo] jednou plac, po druhé hluk, protože divadla v našem slova smyslu neznali.