Písmo svaté, písma svatá, svatá písma

Písmo svaté, písma svatá, svatá písma. Tohoto označení [„svaté knihy“] pro biblické spisy je po prvé užito v 1Mak 12,9 a ovšem u rabínů, nikoli však ve SZ. Také v NZ je přívlastku „svatý“ k označení bibl. knih užito jen zřídka. V evangeliích se mluví prostě o písmu nebo písmech [Mt 21,42; L 4,21; sr. 1Pt 2,6; 2Pt 1,20]. Jen Pavel v Ř 1,2, když mluví o evangeliu, praví, že bylo zaslíbeno skrze proroky a v písmích svatých [sr. Ř 7,12; 2Tm 3,15]. „Písmo, písma“ v NZ je jednak označením SZ [Mt 22,29; 26,54; Sk 17,2.11; 18,24.28; Ř 15,4; 1K 15,3n; Ga 3,8.22; 2Tm 3,16], i když někdy je myšleno na jednu ze tří jeho částí [Zákon, Proroci, Spisy], na př. Mt 26,56; Ř 16,26; jednak označení určitých biblických výroků [Mk 12,10; 15,28; L 4,21; 24,27.32.45; snad také J 5,39; jistě J 7,38; 13,18; 19,24.36.37; Sk 1,16; 8,32.35]. Mezi vykladači NZ jsou spory o to, zda na určitých místech znamená výraz písmo celý SZ nebo jen některý z jeho výroků. Ale vždy jde o označení autoritativní vůle Boží, obsažené v celém SZ, takže Pavel v Ga 3,8.22 může Písmo personifikovat jako vtělení vůle Boží [sr. Ř 11,32 s Ga 3,22]. S tohoto hlediska snad nutno chápati výraz „aby se naplnilo písmo“ [J 19,24.28.36], i když je uveden SZ citát, který se naplnil [sr. J 17,12; 1Pt 2,6; 2Pt 1,20]. Písmu jako písmem zachycené vůli Boží je nutno věřit [J 5,47]. Později byl tento pojem Písma jako autoritativního vyjádření vůle Boží přenesen i na NZ. *Bible 3. *Litera.