Heslo
Spisy
Spisy, hebr. kᵉtûbîm, název třetí části SZ-a [Zákon, Proroci, Spisy], zahrnující Žalmy, Joba, Přísloví, Píseň [Šalomounovu], Rut, Pláč [Jeremiášův], Kazatele, Ester, Daniele, Ezdráše- Nehemiáše a knihy Paralipomenon. Své jméno má tento oddíl nejspíše odtud, že na rozdíl od Zákona a Proroků nebyly tyto Spisy pravidelně čítány při bohoslužbách, nýbrž jen napsány pro zvláštní účely, aniž měly autoritu bezprostředního zjevení Božího. Plnější jejich jméno bylo „posvátné spisy“ [hagiographa] na rozdíl od nekanonických knih [apokryfních]. Nevíme, kdy a jak tato část SZ-a byla sebrána v jeden celek. Jisté je, že se tak stalo mnohem později než u prvních dvou částí. Zdá se, že nejprve Žalmy dosáhly autoritativního uznání jako doprovod kultu a v zájmu zpěvákůlevitů, kteří nastoupili na místo charismatických proroků [sr. L 24,44, kde je SZ opsán slovy „zákon Mojžíšův, proroci a žalmy“]. Při kultických slavnostech, připomínajících zkázu Jerusalema, bylo užíváno Pláče. Kniha Ester tvořila pozadí slavnosti Purim. Píseň byla čítána anebo znázorňována o velikonocích, Rut o letnicích, Kazatel o slavnosti stánků. Kultické kruhy levitské měly zálibu zvláště ve spisech Ezd- Neh-1Pa-2Pa. Kazatel a Pís a Př [1Kr 4,32] byly spojovány se jménem Šalomounovým a tak získaly na autoritě. Jb a Rt byly ceněny pro stáří tradice, jež v nich byla zachycena. Ale trvalo jistě dlouho, než tyto knihy utvořily uzavřenou část SZ-a. Po prvé slyšíme o Zákoně, Prorocích a „ostatních, které po nich následovaly“, po případě o Zákoně, Proroctví a ostatních spisech, kolem r. 130 př. Kr. v předmluvě k Sirachovi. Zdá se, že teprve na synodě v Jamnii, r. 90 po Kr. anebo krátce předtím, byly Spisy definitivně uzavřeny.