Rut

Rut.

1. Osoba. Původ a význam jména R. je nejistý. Obyčejně se vykládá jako „průvodkyně“ nebo „ta, jež se laskavě připojuje“. Ale jsou možné ještě jiné výklady. Bič I., 121 upozorňuje na thesi prof. Hrozného, že R. má protějšek v chattijsko-hetejské bohyni Rutaš, z níž snad vznikla i řecká Artemis. Podle biblické zprávy šlo o Moabitku, která se levirátním sňatkem dostala do rodokmenu Davidova a tím i Ježíšova [Mt 1,3.5.6]. Ovšem, ženy obyčejně nebývají pojímány do *rodokmenů. Že se tak stalo při rodokmenu Ježíšově, bylo jistě úmyslné. A že jsou v tomto rodokmenu jmenovány nikoli ženy slavných patriarchů, ale cizinka, jež ovšem přijala náboženskou pospolitost Izraelovu, a tři ženy, pokládané za hříšnice [*Támar, *Raab, *Betsabé], je přímo nápadné. Chce se tím říci, že Bůh své milostivé plány provádí i prostřednictvím pádu člověka a že dějiny vyvoleného lidu nejsou stavěny na slavných a bezúhonných osobnostech, nýbrž na pouhé milostivé a spasitelné vůli Boží [sr. Mt 3,9; 1K 1,27nn].

2. Kniha R. je nazvána podle jedné ze dvou hlavních ženských postav, v ní líčených. V našich biblích je zařazena po příkladu starých řeckých překladatelů mezi knihy dějepravné jako přídavek ke knize Soudců. V hebrejských biblích je však zařazena mezi pět t. zv. Svitků [Megillót], jichž se používalo k bohoslužebnému předčítání při pěti hlavních výročních svátcích izraelských a jichž Židé stále takto užívají. I tyto svitky jsou různě seřazeny, buď podle pořadí domněle chronologického anebo podle toho, jak následují za sebou židovské *svátky. V prvním případě je kniha R. první v pořadí, ve druhém, poněvadž byla čtena o letnicích, byla zařazena na druhé místo.

Obsah. Kap. 1.: Elimelech se odstěhoval se svou manželkou Noémi z Betléma do země moábské. Jeho synové Mahalon a Chelion si tam vzali za manželky moábské ženy R. a Orfu. Když Elimelech i oba synové zemřeli, netrvala Noémi na tom, aby si obě vdovy vzaly za muže nejbližší příbuzné svých manželů, avšak R. se přesto přidržela své tchyně, jejího lidu a zvláště Boha [v. 16] a vrátila se s ní do Betléma.

Kap. 2. V době žní paběrkovala R. klasy na poli Bóza, jenž jí dovolil, aby jedla s jeho ženci, a staral se, aby hodně nasbírala. Noémi oznámila R., že tento Bóz je příbuzný jejího zemřelého manžela.

Kap. 3. R. na radu Noémi se odebrala na *humno Bóz, a požádala jej, aby se jí jako blízký příbuzný – jak k tomu byl podle Zákona Mojžíšova povinen – ujal.

Kap. 4. líčí právní jednání, při němž Bóz požádal muže, jenž byl s R. blíže příbuzný než on, aby odstoupil od svého práva na ni. Když se tak stalo, vzal si R. za manželku. Syn, který se jim narodil, byl však podle tehdejšího práva považován vlastně za syna Noémi [v. 16]. Tento syn Obéd byl dědem krále Davida [v. 17]. Posledních pět veršů je dodatek podle 1Pa 2,12-15.

Význam knihy. Je to poutavé a půvabné vyprávění lidového rázu. Na rozdíl od starších drobnějších vyprávění s podobným námětem [Gn 19,30-38; 38] je vše líčeno s básnickou jemností. Proto mnozí vykladači říkají této knize novela, chtějíce tím naznačit jednak neskutečnost děje [sr. smysl jmen osob: Mahalon = nemoc, Chelion = hynoucí, Orfa = jež odvrací šíji], jednak její vybraný literární sloh. Tento sloh je dobře patrný z překladu prof. Karlovy university Rudolfa Dvořáka, vydaného r. 1912.

Zůstává však otázkou, jaký byl původní záměr a smysl této knihy, která se dnes jeví jako krásná venkovská idyla. Odpovědi jsou v podstatě čtyři, je však těžko říci, která z nich je nejvýznamnější. Z toho, že se knihy R. užívalo při svátcích letničních, jež odpovídají po stránce zemědělské našim dožínkám [sr. Lv 23,15-21], se soudí, že její děj měl určitý vztah k zemědělským obřadům předizraelského obyvatelstva. – Jiný výklad má za to, že kniha R. měla za úkol zdůraznit povinnost t. zv. *levirátního manželství, t. j. že ovdovělou ženu si má vzít za manželku nejbližší příbuzný zemřelého manžela, jestliže nezanechal mužského potomka [Dt 25,5-10]. Skutečně je Bóz vzorným příkladem této mnohdy těžké povinnosti. K líčení právního jednání po odstoupení nároku na majetek a manželku sr. též Lv 25,25 a Jr 32,6-9. – Soudí se též, že základním záměrem knihy R. bylo hájiti všeobecnost víry v Hospodina proti úzkoprsému vylučování lidí cizího původu, zvláště moábského a ammonského, z obecenství lidu Božího [sr. Dt 23,3-6], jak se projevovalo zvláště za působení Ezdrášova a Nehemiášova [Ezd 10; Neh 13]. Pak by byla kniha R. asi podobného rázu a záměru jako kniha Jonášova. – Zdá se však, že nejsilnějším důvodem pro zařazení této knihy mezi svaté spisy byla souvislost s rodinou krále Davida, jak je naznačeno v posledních verších [4,18-22]. Davidův rod je spojen s vyprávěním, které bylo všeobecně známé a oblíbené. Kniha R. byla chápána jako předzvěst a předobraz mesiášské doby.

Doba vzniku. Je těžko určit dobu sepsání této knihy. Někteří soudí, že je starší než kniha Dt [před r. 621 př. Kr.], avšak většina vykladačů má za to, že tato kniha byla sepsána teprve někdy ve 4. stol. př. Kr., jak prý o tom svědčí neznalost starých zvyků [sr. 4,7], poměrně pozdní jazykové rysy, i její universalistický ráz.

V knize R. je vyjádřena oddaná důvěra v Boží pomoc postavami dvou žen, Noémi a R. Právní a společenské postavení osamocených žen bylo v této době velmi svízelné, avšak Noémi i R. splnily povinnosti, které jejich rodinné vztahy vyžadovaly, a osvědčily tak pevnou víru v Hospodina i vzájemnou důvěru a pomoc. I Bóz vyniká jako vzorný plnitel svých příbuzenských povinností a věřící muž.