Heslo
Osoba
Osoba, stč. = jednotlivý člověk, individuum, také postava, podoba, tvář, způsob, ale i úřad, který člověk zastává. Odtud, a ovšem i z hebr. páním [= obličej, tvář] a z řeckého prosópon [= vnější vzezření, obličej], pochopíme výraz „přijímati o-u, hleděti na o-u“ [Jb 13,8.10; 34,19; Ž 82,2; Př 18,5; 24,23; Mal 2,9], „přijímati tvář, obličej“ [Mal 1,8.9] *Ospravedlniti 1. Ježíš se nedá mást při svých soudech vzezřením nebo hodností člověka [Mt 22,16; L 20,21; Mk 12,14]. Totéž platí o Bohu [1S 16,7; Sk 10,34; Ř 2,11; Ga 2,6; Ef 6,9] a má platit také o křesťanech [J 7,24; 1Tm 5,21; Jk 2,1.9; Ju 1,16]. Jinak o. = člověk [Kral. tak někdy překládají hebr. nefeš = duše, Ex 12,4, jindy gulgolet = lebka Nu 1,18; 1Pa 23,3.24 a j.]. Kral. i řecké hypostasis překládají o. [Žd 1,3 Hejčl-Sýkora: „Odlesk jeho slávy a výraz jeho podstaty“], ač všude jinde mají podstatný, *podstata [2K 9,4; 11,17; Žd 3,14; 11,1].