Tkadlec, tkáti

Tkadlec, tkáti. Staří Izraelci tkali hlavně vlnu a len [Lv 13,47; Př 31,13; Oz 2,5], případně i kozí a velbloudí srst [Ex 26,7; Mt 3,4], později také bavlnu a snad i hedvábí [Zj 18,12]. Vlna musela být nejprve důkladně vymyta a vyčesána, len připraven tak, aby byl zbaven vší dřeviny, při čemž delší a jemnější vlákna byla pečlivě vybírána pro vzácnější tkaniny. Takto získaný len byl buď ponechán ve své přirozeně bílé barvě anebo barven [Ex 35,25]; barvení lnu, po případě vlny mohlo být ovšem posunuto až po setkání látky. Předení srsti, lnu a vlny bylo u Izraelců především, ne-li výhradně, prací žen [Ex 35,25n; Př 31,19. *Kužel. *Příští]. Vynikajícími umělci v tomto oboru byli ovšem Egypťané, kteří zabalovali mumie svých faraónů do neuvěřitelně jemných pruhů látek; u jedné z nich na př. na jeden čtvereční cm připadalo kolem 130 vláken osnovy a 65 vláken útku. Vůbec se zdá, že starý svět se naučil předení a tkaní od Egypťanů. Původně se patrně velmi pracně tkalo v ruce, ale Egypťané už od pradávna měli tkalcovské stavy, z nichž nejjednodušší se skládaly ze čtyř kolíků, zaražených do země, na které byly připevněny dvě rovnoběžné tyče. Mezi nimi byly napjaty rovnoběžné niti [osnova]. Do osnovy se příčně vplétal útek tak, že střídavě šel nad a pod každé osnovné vlákno [sr. Lv 13,48nn]. Jedna z tyčí v podobě válce byla otáčivá, takže se na ni mohla navíjeti hotová tkanina. Tento válec se nazýval vratidlo [1S 17,7; 2S 21,19; 1Pa 11,23; 20,5. Badatelé se však domnívají, že nejde o vratidlo, nýbrž o tyčkovitý nástroj, opatřený šňůrkami – hebr. mánór, – jímž byla nadzvedávána sudá nebo lichá vlákna osnovy, aby vznikl t. zv. prošlup. Viz níže! U Sd 16,13n jde o vetkání vlasů do tkaniva a jejich vtlučení tkalcovskou latí – Kral. mluví o zaražení hřebu – k předcházejícím útkům]. Tyto stavy byly většinou vodorovné. I na egyptských vyobrazeních, podle nichž se zdá, že jde o svislé stavy, jde o stavy vodorovné, ježto Egypťané nedovedli kresbou namnoze vystihnout perspektivu. Také stav Dalilin musel být vodorovný, protože by jinak nebyla mohla vetkati vlasy ležícího Samsona do přediva. Ale byla nalezena jak v Egyptě, tak v Řecku vyobrazení stavů se svislou osnovou, upevněnou v nejjednodušší formě na vodorovné tyči, opřené o dva sousední stromy. Každý pramen osnovy byl dole zatížen závažím. Těchto tkalcovských kamenných závaží bylo nalezeno velké množství při vykopávkách v Gezeru a j. Látka byla tkána shora dolů [sr. J 19,23]. Nevíme ovšem, jak vypadaly tkalcovské stavy u starých Izraelců. Dnes se v Palestině užívá všeobecně vodorovných ručních stavů, ale není vyloučeno – už vzhledem ke zmíněným nálezům v Gezeru –, že Izraelci užívali i stavů stojacích. Po napětí osnovy [hebr. slovesa je užito v přeneseném smyslu o vzniku lidského embrya u Jb 10,11; Ž 139,13, Kral. „spojiti“, „přiodíti“, hebr. protkati, utkati. Hrozný překládá Jb 10,11: „Kostmi a žilami jsi mne protkal“. Zeman Ž 139,13 tlumočí: „Utkal jsi mě v lůně mé matky“. Téhož slovesa se užívá také o politických pletichách, lze-li tak rozuměti Iz 30,1, kde Kral. mají „přikrývajícím ji přikrytím“, hebr. „osnujícím osnovu“] bylo ji třeba rozděliti na dvě části, aby jimi mohl být provlékán útek pomocí člunku [měl všelijaké tvary], a to střídavě jednou sudými, podruhé lichými vlákny osnovy. Už Egypťané vynalezli k tomu důmyslný mechanismus. Osnovné niti, jež měly ležeti nad útkem, byly zdvíhány tyčovitým nástrojem, někdy dosti těžkým, z něhož visely šňůrky, zachycující příslušné niti osnovy, a do vzniklého otvoru, t. zv. prošlupu, byl vnesen útek, který byl připojen k útkům předchozím buď plochou latí nebo hřebenovitou pomůckou. Později se tvořil prošlup tak, že všechny liché nitě byly na jedné tyči, sudé na druhé. Tyče byly zvedány střídavě.

Izraelci měli zakázáno tkáti na lněnou osnovu vlněný útek [Lv 19,19; Dt 22,11]. Tento zákaz snad souvisel s nedovolenými magickými praktikami. Ale bylo dovoleno tkát různobarevná vlákna, takže vznikaly na látce různé obrazce [sr. Gn 37,3; Ez 16,13]. Vetkávána i zlatá vlákna, nešlo-li tu spíše o vyšívání [Ex 39,3], zvláště do látek na zhotovování velekněžského oděvu. Do opon stánku a později chrámu byly vetkávány dokonce figury cherubínů [Ex 26,1.31; 2Pa 3,14]. *Krumpéř. Zvlášť umělým výrobkem byla nesešívaná roucha [J 19,23], jež byla předepsána podle Josepha Flavia pro kněze. Hotová látka byla od stavu odstřihována. To, co zůstalo po odstřižení viset na osnovném břevnu, nazývají Kral. „třísně“ [Iz 38,12], t. j. zbytky osnovných nití. Toto odříznutí od stavu je prorokovi obrazem předčasné smrti. „Sukno nové“ [Mt 9,16; Mk 2,21] je sukno, jež bylo právě sňato ze stavu, t. j. nenamáčené do různých solí minerálních nebo rostlinných, nezplsťované a nezvalchované. Valchování bylo úkolem *valchářů. Tkalci se sdružovali v cechy [sr. 1Pa 4,21], neboť tkaním se u Izraelců zabývaly nejen ženy, ale provozovali je také mužové [2Kr 23,7, sr. 1S 2,19; Př 31,22.24; Sk 9,39]. Jemnější tkaniva byla v době SZ dovážena z Babylona [Joz 7,21], Fénicie [Ez 27,16], Egypta, v době NZ i z Indie, zvláště pokud šlo o látku na velekněžské roucho. Talmud prohlašuje tkalcovství za nejnižší druh řemesla.