Purim

Purim, výroční slavnost 14. a 15. března [měsíce Adar] na památku vysvobození Židů z rukou Amana, který podle knihy Ester chystal vyhubení Židů po celé perské říši [Est 3,7; 9,15-32]. Židovka na trůně perském Ester, manželka perského krále Asvera, zachránila svou přímluvou i prozíravostí izraelský lid. V předvečer slavnosti koná se shromáždění, jehož hlavním programem je předčítání oddílu Gn 32-34 o setkání Jákoba s Ezauem; o slavnosti druhého dne jest čtena kniha *Ester; kdykoliv předčitatel vysloví jméno Amanovo, zvolá celé shromáždění „Vyhlazeno budiž jeho jméno“. Kdykoliv je vysloveno jméno Ester, volá shromáždění: „Požehnaná budiž Ester“. Slavnosti předchází půst [Est 4,16], lidé se navzájem obdarovávají. I chudým jsou dávány dary [Est 9,22.26]. Zbytek slavnosti se tráví vesele za zpěvů a radovánek. Mužové se oblékali do ženských šatů, ženy do mužských; na střechách byly stavěny šibenice a na nich věšena vycpaná podoba Amanova, jež byla nakonec spálena.

Skutečný původ slavnosti, která patří mezi nejpozději zavedené, je nejistý. Slovo púr [Est 3,7; 9,26] není slovo hebrejské ani perské, nýbrž akkadské [púrum = los; purrurum = zničiti]. Bible je vykládá jako los a od toho odvozuje jméno slavnosti [Aman losem stanovil den záhuby]. Ale dosud se v perských památkách nepodařilo najíti toto slovo vůbec. Někteří myslí, že jde o perskou jarní slavnost, jiní zase mají za to, že jde o proměnu staré slavnosti na památku mrtvých [zoroastrismus], jiní konečně myslí na babylonskou slavnost novoroční. Ve 2Mak 15,36n se tato slavnost jmenuje slavností *Mardocheovou. Jednoty doposud dosaženo nebylo. Je příznačné, že za nejstarších dob tato slavnost vůbec neměla běžný náboženský ráz a ani práce toho dne nebyla zakázána. Teprve v pozdější době synagoga nařídila půst a bohoslužebné shromáždění v předvečer slavnosti, na jejím počátku 14. Adaru a k jejímu ukončení. Je také zajímavé, že v celé knize Ester není ani jednou jmenován Bůh. Snad proto, že při slavnosti docházelo často i k opilosti, a tak se mohlo stát, že by někdo mohl klnout jménu Hospodinovu stejně jako Amanovu [sr. Bič II., 169].