Šibenice

Šibenice. Toto slovo se vyskytuje v kral. překladu bible celkem osmkrát, a to výhradně v knize Est [2,23; 5,14 dvakrát; 6,4; 7,9n; 9,13.25]. Je překladem hebr. ‘és = strom. Je však velmi pochybné, zda se tu myslí na smrt oběšením. V Persii se trestalo nabodnutím na kůl. Tudíž ‘és může označovat tento kůl. Nejspíše i Dt 1,22 mluví o nabodnutí na kůl. Také hebr. sloveso tálá, jehož je užito v Est, znamená připevniti buď na kůl nebo na kříž po usmrcení. Podobně je tomu v Dt 21,22n; Joz 8,29; 10,26n; 2S 4,12 a nejspíše i v Gn 40,19.22; 41,13. Jen u Ezd 6,11 se snad mluví o nabodnutí na kůl za živa. Hebr. sloveso jáka‘, jehož je užito v Nu 25,4; 2S 21,6.9.13, znamená podle slovníků odloučiti [sr. Jr 6,8; Ez 23,17n, kde je v hebr. užito téhož slovesa], takže prý v uvedených místech jde o pověšení trupu, od něhož byly odseknuty údy, na kůl. Jde tu o trest za modlářství; proto se mluví o zvěšení „Hospodinu a před sluncem“, „na hoře před Hospodinem“. Zdá se, že hebr. jáka‘ je v podstatě synonymem za tálá.

O svátku *Purim 14. a 15. dne měsíce *Adaru [ke konci ledna] byly zhotovovány na střechách malé šibeničky, na něž byla věšena vycpaná podoba Amanova. Za všeobecného jásotu byly tyto figuríny shazovány a zapalovány. Tato slavnost byla slavena už od dob Makkabejských [2Mak 15,37]. Podle Josefa Flavja se konala všude až do pádu Jerusalema.