-
Šacovati
Staročesky odhadovati, oceňovati; v Mt 27,9 navazuje na Za 11,12n o 30 stříbrných za pastýře.
-
Šafář
Staročesky z němčiny správce čeládky; v Novém zákoně vrchní otrok dozírající na pánův dům.
-
Šafrán
Crocus sativus, zahradní cibulovitá rostlina; sušené blizny dávají žluté barvivo.
-
Šáliti
Mámit, klamat, šidit.
-
Šalomoun
Král izraelský, syn Davida a Betsabé, který panoval podle chronologie v letech 973-933 před Kristem a jehož jméno vyjadřuje touhu po pokoji.
-
Šalomounova síňce
Sloupové podloubí na vých. straně chrámového nádvoří nad údolím Cedron.
-
Šalomounovi služebníci
Potomci Kananejců přinutení Šalomounem k robotě; jejich synové se vrátili ze zajetí.
-
Šámati
Staročesky = (nejistě) hmatat, tápat.
-
Šance
Staročesky z němčiny zákop, příkop, hradby; 1S 17,20 vozová hradba; pozorovací věž.
-
Šanovati
Z němčiny šetřiti, ušetřiti; míti soustrast, lítost.
-
Šarlat
Drahocenná látka zbarvená purpurově; opatřit si ji mohli jen velcí boháči a králové.
-
Šarlatový
Viz Šarlat, Červec.
-
Šart
Z němčiny; řecky lepton; asi 1/4 biblického penízku; osmina assu; Mk 12,42 'dvě leptá'.
-
Šat
Staročesky jakýkoli kus plátna nebo tkaniny užívaný k obvazování nebo k přikrývání obličeje mrtvého.
-
Šátek
Utěrka odpovídající kapesníku, řecky súdarion = šátek na stírání potu; do něj se balily vzácnosti.
-
Šaty
Překládá nejméně osm různých hebrejských výrazů; vdovské šaty byly žínice kajícníků a proroků.
-
Šebat
Jedenáctý měsíc židovský. Viz heslo Měsíc.
-
Šebejský
V Žalmu 72,10 jsou králové Šebejští z jižní Arábie, Sabejští z Ethiopie.
-
Šechem
Rámě; syn Galádův, praotec čeledi Sechemské z pokolení Manassesova; též syn Semidův.
-
Šelma
Označení každého divoce žijícího dravce; v bibli obraz protibožské síly a pohanských říší.
-
Šeňk, šeňkéř, šenkýř
Z němčiny číšník, vyšší dvorní úředník nad nápoji; Nehemiáš u perského dvora.
-
Šeptati
V Iz 8,19 o hadačích a věšticích, kteří pomocí duchů předpovídají budoucnost, tlumené zvuky v transu.
-
Šest set šedesát a šest
Symbolické číslo 666 ze Zj 13,18; nejspíše gematrie označující Antikrista.
-
Šetření
L 17,20: 'království Boží nepřijde se šetřením' = podle vnějších znamení; přišlo s Kristem.
-
Šetřiti
Označuje pozorování, hlídání, dávání pozoru či vyčkávání, přičemž základní Boží vlastností je, že si všímá každé nepravosti a postihne ji.
-
Šetřiti se
Míti se na pozoru, dávati pozor, dbáti, vystříhati se, varovati se.
-
Šetrně se míti
Před někým (Ex 23,21) = mít se na pozoru, být uctivý.
-
Šibenice
V kralickém překladu bible výhradně v knize Ester; překlad hebrejského es = strom.
-
Šibolet
„Obilní klas nebo proud“; Galádští poznávali Efraimské podle výslovnosti š. = sibolet.
-
Šigejonót
V Ab 3,1 jméno zvláštního nápěvu, měnícího ustavičně rytmus; též nadpis Ž 7.
-
Šíje
Staročesky zadní část krku, týl; padnouti na šíji = přátelský pozdrav; vložit jho na šíji = otroctví.
-
Šik
Z němčiny řad, vojenský útvar; obvykle ze tří částí: středu a obou křídel.
-
Šílený
V Oz 9,7: prorok je blázen; Kraličtí myslí na falešného proroka, skuteční proroci často působili jako blázni.
-
Šimon
Slyšící; několik postav Nového zákona: bratr Ježíšův, farizeus, Cyrenenský a čarodějník.
-
Šin
Zub; dvacáté první písmeno hebrejské abecedy podle podoby zubní stoličky; číselná hodnota 300.
-
Šín
Staročesky z němčiny = železné obložení kola, obruč.
-
Šíp
V obrazném smyslu o blesku, slunečních paprscích; věřící odráží ohnivé šípy satanovy štítem víry.
-
Šířiti řeč
Pokračovat v řeči, dále mluvit.
-
Širokost
Šířka, šíře; šíře mysli = moudrost a rozumnost; postaviti nohy na širokosti = na prostorném místě.
-
Škoda
Újma, ublížení, ztráta hmotná i duchovní; při posledním soudu bude zkoušeno i duchovní dílo.
-
Škoditi
Jednati protiprávně, činiti bezpráví; démonické síly nemohou škodit těm, kdo si zamilovali Boha.
-
Škodlivě, -ý
Přinášející škodu, zlý; „nepohnuť se škodlivě“ v Žalmu 62,3 = nepohnuť se příliš.
-
Škola
Synagoga jako bohoslužebné shromaždiště Židů, zároveň škola a místní soud, vzniklá v době babylonského zajetí.
-
Škřečeti
Pronikavě se ozývati, pištěti, křičeti, zvl. o ptácích; v Iz 34,15 klásti vejce, v Jr 17,11 seděti na vejcích.
-
Škřemen
Staročesky křemen, hebr. challámíš; tvrdý kámen; obrazně o nesmlouvavé pevnosti v povinnosti.
-
Škřiňka
Novočesky skřínka, bednička visící po stranách vozidla.
-
Škřípění, škřipěti
Prudké zatínání zubů; výraz nenávisti a zlosti, v pekle bude pláč a skřípání zubů.
-
Škriptorál
Staročesky z latiny = nožík na péra, perořízek; na přiřezávání třtinového rákosu k písařským účelům.
-
Škůdce
V Ž 7,14 zuřivý pronásledovatel hořící netrpělivostí dohonit svého protivníka.
-
Šlakem poražený
Staročesky mrtvicí raněný, paralytik; ve starověku všecky nemoci pohybového svalstva.
-
Šlakovati
Staročesky = slídit, plížit se za někým, stopovat.
-
Šlapati
Nohama tlačiti, dupati, kráčeti; v přeneseném smyslu úplně si podrobiti; šlapati na hrdla zajatých.
-
Šlechetnost, šlechetný
Vznešenost, ušlechtilost, ctnostnost; hebrejsky poctivý, statečný, půvabný, svobodný, ochotný.
-
Šlechtic
Tlumočení tří hebrejských výrazů: ochotný, štědrý, vznešený, urozený; též vážený.
-
Šlépěj
Stopa nohy; v přeneseném smyslu způsob života a jednání, zvláště Bohem předepsaný.
-
Šlojíř
Z němčiny šátek na hlavu, závoj; v Iz 3,23 řasnaté splývavé roucho z průhledné látky.
-
Šnek
Z němčiny = točité schody.
-
Šňůra
Provaz určený k měření délky; v hebr. téměř po každé jiný výraz.
-
Šocharetová podlaha
Hebrejsky socheret; druh vzácného kamene; černý mramor nebo s černými skvrnami podobnými malým štítům.
-
Šocovice
Staročesky čočka; pěstována po celé Palestině; kaše červenohnědá dala Ezauovi jméno Edom.
-
Šohejští
Národ v Ez 23,23; kočovníci v syrské poušti; v 11. stol. v Babylonii.
-
Šošannim
Lilie; nesrozumitelné označení žalmů; snad hudební nástroj o 6 strunách či jméno nápěvu.
-
Špalda
Podřadný druh pšenice z Mesopotamie a Persie; v Egyptě užívána na chleba.
-
Špalek
Kus pně, okleštěný kmen silnějšího stromu; přeneseně o modlách zhotovených ze špalků stromů.
-
Špatný
Staročesky malý, lehký, ničemný; nepatrný, nedostatečný, slabý.
-
Špehéř
Z němčiny vyzvědač, špehoun; měl zjišťovati sílu a postavení nepřátelského vojska.
-
Špehovati
Slídit, číhat.
-
Špice
Z němčiny hrot, hrotitý nástroj; 'špice kola' = paprsek; 'na špici' = v čele.
-
Špižírna
Zásobárna, skladiště pokrmů; komora, sklep.
-
Šprýmování
Vtipkování; obratnost, jež se bez ohledu na mravní a náboženské zásady vtipně přizpůsobí okolí podle měnící se nálady.
-
Šrám
Jizva.
-
Šťastně, šťastný, štěstí
O tom, co se zdařilo, co vedlo k cíli; ve Starém zákoně je to Bůh, jenž dává šťastný prospěch.
-
Štěbetný
Žvanivý, klábosivý; v Př 7,11 o cizoložnici, jejíž potulování svědčí o neklidu mysli.
-
Štěně, štěňátko
Malý psík; Ježíš zdrobněliny užívá vůči pohance, uznává rozdíl mezi Židy a pohany.
-
Štěnice
Hebrejsky kinnám, nějaký obtížný hmyz, snad vši nebo komáři; Josephus vykládá jako egyptskou ránu vešmi.
-
Štěp
V Iz 17,10 'štěpy Adonisovy'; nádobky s prstí, symbol rychle umírajícího božstva plodnosti.
-
Štěpán
Věnec, koruna; hellenistický Žid, osvědčený kazatel a první křesťanský svědek a mučedník.
-
Štěpnice
Zahrada na pěstování, štěpování stromů, ovocný sad; obrazem mesiášského věku i Božího soudu.
-
Štěpovati, štípiti
Sázet, zasadit, osadit; Bůh štípí svůj lid v zemi zaslíbené a nazývá se štípení Hospodinovo.
-
Štěrbina
Zub, vrub.
-
Štěrk
Rozdrcený kámen.
-
Štěstí
přesměrování na Šťastně, šťastný, štěstí
-
Štípek
Štěpovaný strom.
-
Štípen, štípení, štípený
přesměrování na Štěpovati, štípiti
-
Štípí
Staročesky = to, co bylo zasazeno.
-
Štípiti
Viz Štěpovati, Štěpnice.
-
Štír
Noční hmyz příbuzný pavoukům; v zadku pórovitý bodec s jedem, jímž hubí své oběti.
-
Štít
Zbraň starověkých bojovníků, těžký i lehký; v bibli obraz Boží ochrany, pravdy a víry.
-
Štítek
V Jr 5,10 Kral. cimbuří, ale hebr. nᵉtíšót = výhonek; spíš zeď vinice s úponky.
-
Štoučka
Staročesky štůčka = balík něčeho stočeného kolem tyče nebo desky; obyčejně o plátnu (70 loket).
-
Šum
Staročesky pěna; hebr. chel'á v Ez 24,12; znamená rez, snad měděnku.
-
Šupina
O rybích šupinách, o slupkách hroznů; v Jb 41,6 o krokodílovi: „Ozdobou pevní jeho štítové“.
-
Šušan eduth
V Ž 60,1 = lilie svědectví; snad počátek známé písně či hudební nástroj.
-
Šust, šustiti
Karafiát ve 2. Samuelově 5,24: „Když uslyšíš šust kroků ve vrších moruší“; orakulum z šelestu v koruně.
-
Švagrovství
Viz Levirátní sňatek.
-
Šveholiti
Zaklínací mumlání věštců, kteří vyvolávají duchy mrtvých, aby vyzvídali budoucnost.
-
Švihání, švihati
V přeneseném smyslu o výchovném trestání Božím.