Štír

Štír (scorpius), noční hmyz, příbuzný pavoukům (Scorpionidae), osminohý členovec, mající vedle kusadel velká klepýtkovitá makadla. Na velmi pohyblivém zadku má ohnutý pórovitý bodec, v němž ústí dvě žlázky, vylučující jedovatou látku. Bodcem hubí š. své oběti, hlavně brouky a kobylky, které chytá klepítky [Zj 9,5.10]. Rodí živá mláďata podobná dospělým. V Palestině bylo nalezeno asi 8 druhů š-ů, z nichž největší a nejnebezpečnější je černý skalní š. (Scorpio afer), jenž dosahuje velikosti až 20 cm. Zvláště je rozšířen v j. Judstvu a na poušti Sinajského poloostrova, kde působí cestovatelům velké obtíže [sr. Dt 8,15], protože jeho jed působí velkou bolest a někdy i zhroucení, u dětí pak i smrt. Je zajímavé, že zkamenělí š-i byli nalezeni v útvaru kamenoúhelném. Lv 11,30 v českém textu vypočítává š-a mezi kulticky nečistými zvířaty, ač tu jde spíše o druh nějakého hlemýždě nebo ještěrky než o š-a [hebr. chomet, kdežto š. se jmenuje 'akráb]. Slova š. se užívalo často obrazně o zlých lidech [Ez 2,6], o víně, jež jako š. uštkne [Př 23,32] a pod. Také v 1Kr 12,11. 14; 2Pa 10,11.14 se mluví v hebr. textu o š-ech tam, kde český text má „biče uzlovaté“. Šlo o biče se vpletenými ostrými předměty, jež způsobily rozdrásáním kůže bolestné záněty jako po uštknutí š-em. Také Ježíš užívá š-a jako obrazu pro to, co je velmi nebezpečné a škodlivé [L 10,19; 11,12, sr. Zj 9,3.5.10].