Pád

Pád [stč. onomatop. o zvuku padajícího předmětu, v přeneseném smyslu neštěstí, pohroma; nákaza, mor; hřích], padnutí, upadnutí, klesnutí, zřícení. Ve SZ tak překládají Kral. osm hebr. kořenů a jejich odvozenin. Ve vlastním smyslu: padnutí, klesnutí k zemi na jediném místě [náfal 2S 1,10]; v přeneseném smyslu: zkáza [midché Př 26,28], zlé [ra' Ž 71,13.24], zpustošení [šó'á Ž 63,10], sklouznutí [má'ad Jb 12,5], pošlapání, zničení [tᵉbúsá 2Pa 22,7], zřícenina, ruina, také zdechlina [mappelet Př 29,16; Ez 27,27; 32,10]; nejčastěji však sloveso nebo odvozeniny od slovesa kášal [klopýtnutí, sklouznutí 2Pa 28,23; Ž 64,9; Př 4,16; Ez 36,15; Př 16,18; Iz 8,14; Ez 44,12; to, co sklouzlo = ruina Iz 3,6]. Jde tu o fysickou, mravní i náboženskou ruinu, při čemž se současně myslí na tíhu hříchu, jenž přivádí k pádu tak, jako tíže předmětu působí jeho pád.

V NZ máme tři řecké výrazy, které Kral. překládají slovem p.: rhégma = zhroucení, zřícení [o domu L 6,49], ptósis = zřícení [Mt 7,27]. Tentýž výraz v přeneseném smyslu o člověku, který neuvěřil v Krista a řítí se do věčné záhuby [L 2,34]. Třetím výrazem, který Kral. překládají p. [Mt 6,15; Ř 5,16.17.18; 11,11n; Ga 6,1], ale také poklesek [Mt 6,14] a hlavně *hřích [Mk 11,25; Ř 4,25; 5,20; 2K 5,19; Ef 1,7; Jk 5,16], je paraptóma [= chybný krok, uklouznutí, poblouzení, omyl, zbloudění, přestupek, nepravost, hřích; porážka]. Nejde tu o náhodný chybný krok nebo o bezvýznamný omyl, jak by naznačoval překlad „poklések“, nýbrž o vědomé sejití s cesty, nedbání normy, zaviněné zřícení, z něhož nás může vysvobodit jen milost odpuštění [Ř 5,15n]. Je to hřích se všemi svými následky, jimiž trpí ten, kdo se ho dopustil [padne vedle]. Proto Ř 5,18 staví proti sobě „pád ku potupě“ = k odsouzení a „ospravedlnění [= ospravedlňující čin] k ospravedlnění a životu“. Pád způsobil smrt, porážku, milost působí ospravedlnění a život. Podobný význam má p. v Ga 6,1 [sr. Žd 6,6] a Ř 11,11.

Na Ř 5,12nn a Gn 3 navazuje křesťanská dogmatika své učení o p-u člověka [*Člověk 4; Adam 2]. Podle Gn 2,17 zakázal Bůh Adamovi jísti ze stromu vědění dobrého a zlého. „Nejchytřejší ze všech živočichů polních“, had, probudil však v ženě (sr. Jb 2,9; Kaz 7,26-28) pochybnosti o Božím zákazu, který vysvětluje z Boží závisti, ne-li přímo strachu [Gn 3,1-5]. Slova: „Budete jako bohové“ [v. 5] lze totiž přeložiti také: „Budete jako Bůh“. A právě z této touhy člověkovy být rovný Bohu, být sám Bohem, rodí se hřích. Nelze zákonicky svalovat vinu na Evu a omlouvat Adama. Právě on zklamal svou neposlušností – a v něm lidstvo celé. Starozákonní myšlení s bezvýhradným zapojením jedince do společnosti svým pojetím kolektivní viny a odpovědnosti bylo individualistickým myšlením novodobým sice silně vyprázdněno, ale nepochopíme-li jeho hloubku, nepochopíme ani smysl oběti druhého Adama – Ježíše Krista [2K 5,17]. Také teprve ten, kdo je v Kristu, obejde se bez oněch „věníků z listí fíkového“ [Gn 3,7], jež si člověk nadělal k zastření nahoty. Po spáchaném hříchu si člověk uvědomil vinu, to je míněno onou zmínkou o nahotě, a ovšem snažil se odčiniti vlastním úsilím to, co neposlušností porušil. Jenže nikdo nemůže záslužnými skutky nahraditi a znovu si vynutiti Boží milost. Ráj je ztracen, člověk klesá níž a níže, jak ukazují následující kapitoly Gn [4nn]. Avšak ne potopa [7n] je posledním slovem Božím. Lidský hřích přes všechnu svou hrůzu nedovede zmařit jeho věčné plány spasitelské, proto uzavírá smlouvu s Noem, Abrahamem, vyvádí svůj lid z Egypta a v plnosti času posílá Vykupitele, aby porušené stvoření svou poslušností až do smrti obnovil [Ř 5]. Teprve Pavel rozvádí a domýšlí důsledky zvěsti z Gn 3. Ve SZ zdánlivě tento oddíl je ojedinělý a zapadá do celku starozákonního téměř rušivě a cize [Köhler], ve skutečnosti však bychom bez něho naprosto nemohli porozumět SZ-mu názoru na člověka a na poměr mezi Bohem a člověkem. Právě Gn 3 je předpokladem, z něhož celá zvěst SZ vychází.

Theoreticky se tímto oddílem arci začalo blíže zabývat teprve židovstvo [had = satan atd.] a na jeho pojetí navazuje Pavel, jenž i dotahuje závěry až k novému stvoření v Kristu. *Hřích.